Macron a Scholz, ochránci práv žen, opravdu?

Mělo by být znásilnění uznáno jako forma násilí na ženách na evropské úrovni? Pokud se vám tato otázka zdá bizarní, počkejte, až si přečtete odpovědi některých členských států. V Bruselu již několik měsíců probíhá podivná bitva, která je stejně skrytá jako významná. Skrytý v tom smyslu, že proti sobě stojí Evropská komise, Parlament a zástupci zemí EU, ale v zákulisí. Zásadní, protože se týká milionů evropských žen.

Některé členské státy v čele s Francií a Německem vynakládají značnou energii na to, aby rozmetaly ambice prvního evropského zákona o boji proti násilí na ženách.

Tento text, navržený Komisí v roce 2022 a od té doby pozměněný Parlamentem, navrhuje něco nového, co by mělo získat konsenzus: celoevropskou definici násilí, které se týká zejména žen, konkrétně znásilnění, mrzačení ženských pohlavních orgánů, kybernetického obtěžování, nedobrovolného sdílení intimních snímků a nucených sňatků. Kromě definice zákonodárci definovali katalog trestů, aby harmonizovali trestní reakci na evropské úrovni a nevytvářeli právní mezery v takto závažných otázkách.

Odhodlaný Evropský parlament pod vedením skupiny EPP již přijal svůj postoj a v současné době jedná s členskými státy o konečné verzi směrnice. A tady se věci stávají složitějšími... Ač se to nezdá, Emmanuel Macron a Olaf Scholz šlápli na brzdu. Zejména jsou na mrtvém bodě, pokud jde o myšlenku zahrnout do definice násilí a souvisejících trestů znásilnění na základě souhlasu. Pokud jde o ně, odpověď zní NE: žádná společná definice, žádné společné tresty, žádná společná ochrana. Vůbec nic.

Možná si říkáte, že to jsou falešné zprávy! Jak může Macron, který se tak hrdě hlásí k odkazu Simone Veilové, něco takového odmítat? Jak může Scholz, nositel socialistického ideálu a rádoby zastánce rovnosti pohlaví, udělat totéž? Odpověď není zřejmá a svědčí o zmateném pohledu na právo.

Na ospravedlnění svého jednání tyto státy argumentují tím, že neexistuje žádný právní základ. Znásilnění by nebylo "sexuálním vykořisťováním žen a dětí" ve smyslu článku 83 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který slouží jako právní základ této směrnice. Překvapivý výklad vzhledem k tomu, že právě na této zásadě založila EU své právní předpisy pro boj proti "sexuálnímu zneužívání dětí". Právní předpisy, které Francie a Německo přijaly bez mrknutí oka.

Ze strany Komise a Evropského parlamentu jsme nadále přesvědčeni, že tento text by měl zásadní význam pro ochranu obětí. Podle INSEE je v Evropské unii každoročně zaznamenáno více než 100 000 znásilnění a s mizivým zákonem nebudeme schopni oběti ochránit a ani začít situaci zlepšovat.

Vzhledem k tomu, že tento týden začíná nové kolo jednání, možná poslední, mezi zúčastněnými stranami, doufáme, že Macron a Scholz změní názor a dohodnou se na zahrnutí znásilnění do tohoto bezprecedentního zákona. To by bylo to nejmenší, co by mohli udělat, aby své velkolepé projevy o důležitosti práv žen doplnili konkrétními činy.