Poziční dokument skupiny EPP k Ukrajině

CO JE TŘEBA PRO VÍTĚZSTVÍ UKRAJINY A EU: SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP

VálkaRuskaproti Ukrajině trvá již více než půl roku. Navzdory všem snahám Kremlu o vítězství prokazují Ukrajinci s pomocí Západu nejen jedinečnou statečnost a úžasné vojenské schopnosti, ale také boří celosvětové vnímání tzv. ruské vojenské síly, které před válkou vytvořila ruská propaganda.

Ukrajinského úspěchu bylo dosaženo také proto, že Západ dokázal zmobilizovat své úsilí na pomoc Ukrajině. Ukrajině byla poskytnuta humanitární, vojenská a finanční pomoc; sankce vůči Rusku byly zavedeny synchronními rozhodnutími Západu na samém počátku války, orientovanými na konkrétní potřeby tohoto rozmachu.

Rusko prozatím čelí na Ukrajině novým vojenským porážkám, jedné za druhou.To nutí kremelské úřady zoufale reagovat novými hanebnými iniciativami: falešnými "referendy" ve čtyřech oblastech Ukrajiny a naprosto nezákonným prohlášením Kremlu o anexi těchto oblastí; masovou vojenskou mobilizací v Rusku, která má za následek útěk statisíců mužů z Ruska, aby se vyhnuli riziku mobilizace; ruskými raketovými útoky na ukrajinskou civilní energetickou infrastrukturu; otevřenými hrozbami Kremlu o použití taktických jaderných úderů proti Ukrajině a výzvou k jednání o míru, ale za ruských podmínek.

Ukrajina ukazuje, že se žádné z těchto zoufalých iniciativ Kremlu nebojí. Ukrajina nadále posiluje své pozice na bojišti i na mezinárodní geopolitické scéně: nedávno požádala o udělení členství v NATO bez jakýchkoli průtahů a bez jakýchkoli mezistupňů.

Navzdory nedávným zářným vojenským vítězstvím Ukrajinců v Charkovské a Chersonské oblasti a nadějím, že válka brzy skončí, je stále možné, že válka bude pokračovat delší dobu, a to až do roku 2023 a možná i déle .

Jak na Ukrajině, tak na Západě (včetně EU) převládá názor, že válka bude pokračovat, dokud Ukrajina v této válce nezvítězí aruská armádanebude poražena. Ukrajina má absolutní právo rozhodnout, kdy a jakým způsobem vyhlásí vítězství a jaké budou podmínkykapitulace Ruskaa mírové dohody. Proto je jasné, že to, kdy válka skončí, závisí pouze na vojenské (dodávkách zbraní) a finanční podpoře Západu Ukrajině. Aby však EU mohla poskytnout to, co je potřeba, musíme jako členové EU pochopit, že se jedná také o "naši" válku - protože pouze pokud začneme uvažovat o tom, že se jedná také o"naši" válku, začneme mobilizovat naše zdroje až na úroveň, která je nutná k dosažení "našeho" vítězství v "naší" válce.

Je zcela zřejmé, že nastal ten správný čas, aby EU upustila od ad hoc rozhodnutí orientovaných na konkrétní momentální potřeby, jak jsme toho byli svědky na samém počátku války. Je třeba přejít k dlouhodobým systémovým a strategickým politikám a rozhodnutím. Ta musí být dvojího druhu. Na jedné straně musí dlouhodobé politiky zohledňovat potřeby Ukrajiny v oblasti její obrany a obnovy. Stejně důležitá je však jejich orientace na definování budoucích politik zaměřených na to, aby byla EU po této geopolitické krizi geopoliticky silnější: jaké reformy budeme muset provést v institucích EU - a v naší politice vůči sousedům EU na východě, včetně samotného Ruska?

EPP jako strana základních evropských hodnot musí v tomto klíčovém okamžiku převzít vedoucí úlohu v debatách o politice EU. Nyní existuje možnost přinést hluboké, tektonické změny do budoucího strategického vývoje celého evropského kontinentu, včetně samotné EU a také jejího východního sousedství.

Tento poziční dokument je vypracován v návaznosti na politický dokument EPP "La Hulpe", který byl schválen v počáteční fázi války. Pomohl EPP mít v té době jasné politické linie v nejdůležitějších "válečných" otázkách a umožnil nám převzít politické vedení při přijímání potřebných rozhodnutí EU v tomto období.

Tento dokument je pokusem přejít od momentálních reakcí a opatření k systémovějšímu přístupu k politice a rozhodnutím. Taková strategická rozhodnutí jsou potřebná jak pro "naše" vítězství ve válce, tak pro nezbytné budoucí transformace jak uvnitř EU, tak ve východní části evropského kontinentu.

HLAVNÍ STRATEGICKÉ CÍLE

Tento dokument se soustředí na tři hlavní cíle, kterých musí EU dosáhnout jak během této války, tak po ní:

1. Vojenské vítězství Ukrajiny je zároveň "naším" vítězstvím.Vojenská porážka Ruska aPutinaje pro Rusko otevřením nových příležitostí k transformaci.
2. Po skončení války se EU bude muset transformovat, aby z této geopolitické krize vyšla silnější: hlavními prioritami by mělo být rozšíření EU a reformy institucí EU, také jiná politika EU vůči Rusku;
3. Obrana demokracie se musí stát jasnou prioritou v rámci geopolitické strategie EU.Měla by začít strategií, jak EU pomůže Rusku a Bělorusku (po válce aPutinověporážce)transformovat se z agresivních postimperiálních zemí ve státy, kde mají občané možnost normálního, slušného, evropského typu života.

HLAVNÍ SOUČÁSTI SYSTÉMOVÉ STRATEGIE

1.UKONČENÍ VÁLKY A DODÁVKY ZBRANÍ

Konec války avítězstvíUkrajinybude záviset na třech hlavních faktorech:

1. Schopnost Ukrajinyudržet si svůj "válečný potenciál" (vojenský, civilní, ekonomický a finanční, psychologický a emocionální);
2. dlouhodobé politické vůli Západu mobilizovat a pomoci Ukrajině na úrovni, která je pro vítězství nezbytná: především dodávkami zbraní, ale také bolestivými a dlouhodobými sankcemi proti ruskéekonomice a potenciálu jejího vojenského průmyslu;
3. Možnost úplného zhroucení Ruska, vojenského i politického, způsobenéhoválečným úspěchemUkrajiny.

EU má možnost tyto faktory v různé míře ovlivnit:

Faktor a (politická a morální vůle Ukrajinců) závisí především na samotných Ukrajincích. Ti si nadále udržují vysokou morálku a politickou mobilizaci své společnosti k vítězství ve válce.EU může přispět k udržení vysoké morálky Ukrajinců tím, že bude nadále projevovat solidaritu, a to nejen ve vojenských otázkách, ale také poskytováním humanitární pomoci, péčí o miliony vnitřně vysídlených osob; pomocí ukrajinským místním orgánům při opravách sociální a energetické infrastruktury před zimou atd.

Faktor c (zhroucení Ruska) se může stát skutečností, pokud Západ přestane vysílat Putinovi špatné signály.Měli bychom přestat dávat důvod očekávat, že se někdo ze Západu postará oPutinovu"záchranu tváře" v případě, že se Ukrajině podaří pokračovat v porážce ruských vojenských sil tak účinným způsobem, jak to udělala v Charkovské oblasti, u města Izium nebo v Chersonské oblasti. Kromě toho je třeba mít na paměti, že s postupem času budou mít západní (včetně EU) sankce stále výraznější dopad na ruskou ekonomiku a její schopnost vyrábět nové zbraně.

Je zřejmé, že faktor b (dodávky zbraní) je pro ukončení války v nejbližší době nejdůležitější a rozhodující.Ukrajinci ukázali, že mohouPutinovuarmádu porazit; že ruská armáda není schopna čelit ukrajinské národní vůli a západní vojenské technice. Vše ohledně ukončení války závisí pouze na politické vůli Západu poskytnout Ukrajině zbraně v kvalitě a množství, které Ukrajinci potřebují. To je jediná proměnná ze tří faktorů (ukrajinská politická vůle, vojenská podpora Západu, vojenská slabost Ruska), která přímo závisí na politické vůli Západu. Právě rozsah západní vojenské podpory má rozhodující vliv na to, kdy Ukrajina dosáhne vojenského vítězství a ukončí válku. Naše rozhodnutí o dodávkách zbraní určí, kdy bude ukončeno mučení a zabíjení nevinných ukrajinských lidí a dětí.

V současné době závisí dodávky zbraní na Ukrajinu především na možnostech USA a Velké Británie. EU musí uznat, že její pomoc v této oblasti je podstatně nižší. EU musí přejít od pouhého žádání svých členských států, aby dodaly to, co najdou ve svých skladech nebo vojenských skladech, k vytvoření nového systémového přístupu. Je třeba účinně propojit tři politické nástroje: 1. finance EU (v rozsahu potřebném pro větší výrobu a zvýšené dodávky zbraní); 2. zvýšení výroby zbraní vojenským průmyslem EU a 3. zvýšení objemu dodávek zbraní v EU. Skutečná ukrajinská potřeba moderních zbraní k dosažení vítězství.

Z tohoto důvodu musí EU jasně posoudit, jak velké budou ukrajinské vojenské potřeby pro rok 2023 z hlediska financí. Navíc je třeba tyto potřeby pokrýt na stejné úrovni jako USA (které v roce 2022 vyčlenily na vojenské potřeby Ukrajiny 50 mld. eur (25 mld. eur pouze na dodávky zbraní). Jen Velká Británie vyčlenila na zbraně 4 mld. eur, zatímco EU se podařilo vyškrábat na zbraně pouze 5,6 mld. eur (2,5 mld. eur prostřednictvím Evropského mírového nástroje a dalších 3,1 mld. eur prostřednictvím dodávek jednotlivých členských států).

Sankce vůči Rusku hrají důležitou roli při oslabování ruského vojenského potenciálu. To se týká zejména sankcí, které Rusku zakazují přístup k západním moderním high-tech výrobkům, a sankcí vylučujících Rusko ze světových trhů. Západ musí neustále opakovat, že tyto sankce zůstanou v platnosti, dokud poslední ruský voják neopustí okupovaná území Ukrajiny a dokud Rusko nebude souhlasit se zaplacením reparací, které pokryjí veškeré škody, jež Ukrajina utrpěla. To bude pro politickou a podnikatelskou elitu kolem Putina signálem, že dokud budePutinova politika pokračovat ,není možný návrat k"obvyklým obchodním vztahům" se Západem.

2. FINANCOVÁNÍ OBRANNÉ VÁLKY

Je zřejmé, že k vítězství ve válce proti ruskému agresorovi potřebuje ukrajinské i "naše" úsilí řádné financování. Nikdo nemůže vyhrát válku, pokud nejsou systémově vyřešeny "válečné finance" .

"Válečné finance pro Ukrajinu" zahrnují v rámci tohoto článku tři témata: a) systémové financování dodávek zbraní; b) systémové financování ukrajinského státu během války; c) systémové financování obnovy Ukrajiny, krátkodobé i dlouhodob é.

Mezi finanční potřeby Ukrajiny, které je třeba brát v úvahu v roce 2023 a dále, patří:

a) finance na dodávky zbraní. Odborníci odhadují, že s každým dnem intenzivních bojů Ukrajina ztrácí nebo utrácí vojenské vybavení v hodnotě 400 mil. To znamená, že jen k obnovení své vojenské síly v roce 2023 bude Ukrajina potřebovat nové vojenské vybavení v hodnotě přibližně 100-140 mld. eur. Pokud by EU byla ochotna převzít polovinu této odpovědnosti, stálo by ji to v průběhu roku 2023 přibližně 50-70 mld. eur (velmi podobně jako USA v roce 2022).

b) Podpora fungování státu Ukrajina. Pro řádné financování svých klíčových státních funkcí (školy, nemocnice atd., vyjma vojenských výdajů) potřeboval ukrajinský stát v roce 2022 každý měsíc zhruba 5-7 mld. eur vnější finanční podpory (hodnocení MMF). V roce 2023 bude potřebovat každý měsíc přibližně 3 mld. eur. To znamená, že v průběhu roku 2023 bude Ukrajina potřebovat zhruba 36 mld. eur vnější finanční pomoci, jen aby udržela stát v chodu (EU musí poskytnout polovinu z této částky - 18 mld. eur v průběhu roku 2023). Během roku 2022 se EU dohodla, že Ukrajině poskytne vnější makrofinanční pomoc ve výši 9 mld. eur. EUR,avšak každá tranše přicházela jako ad hoc rozhodnutí Rady EU, doprovázené dlouhými, bolestivými a nepříliš plodnými interními diskusemi v EU (a zdá se, že 3 mld. EUR (ze slíbených 9 mld. EUR)) nebudou v průběhu roku 2022 vůbec poskytnuty). Perspektivy toho, jak Ukrajina získá takovou finanční pomoc od EU a G7 v průběhu příštího roku, musí být naprosto jasné. Dne 9. listopadu 2022 přijala Komise balíček finanční podpory Ukrajině v roce 2023.Tento balíček, který Parlament přijal naléhavým postupem dne 24. listopadu 2022, obsahuje makrofinanční pomoc+ , která má Ukrajině v roce 2023 poskytnout finanční pomoc ve výši18 miliardEUR . Doufejme, že takové rozhodnutí jednomyslně podpoří Rada EU a zbytek potřebných financí poskytne skupina G7.

c)Poválečná obnovaUkrajiny. Takzvaný "Marshallův plán pro Ukrajinu" se těší rostoucí mezinárodní pozornosti. Na toto téma se pořádají a budou pořádat různé mezinárodní konference. Prozatím je třeba ještě dohodnout mnoho otázek: kdo bude vlastníkem celého projektu a kdo jej povede? Jak bude celý projekt řízen?Jak synchronizovat celý projekt obnovy sintegracíUkrajinydo EU?Jak zahájit rekonstrukci a opravu nejdůležitější infrastruktury již před letošní zimou? Jak finančně ohodnotit skutečné dlouhodobé potřeby rekonstrukce? A konečně nejdůležitější otázka: odkud se vezmou peníze? Jaké finanční nástroje budou použity? V současné době různí odborníci odhadují, že náklady na rekonstrukci se budou pohybovat mezi 350 miliardami eur (odborníci z EU) a 750 miliardami eur (ukrajinští odborníci).

Je zcela jasné, že Ukrajina nebude schopna vyhrát válku, financovat stát během války a financovat rekonstrukci po válce bez náležité finanční pomoci ze Západu.

Proto je povinností EU a dalších partnerů v demokratickém světě (G7 atd.) přijít s jasným a systematickým plánem, jak těmto finančním výzvám čelit. Pro systematický přístup je třeba začít se systematickým hodnocením "válečných financí pro Ukrajinu" v roce 2023 a dále.Jak ukázal tento přehled, pro rok 2023 a následující roky bude zapotřebí ne méně než 500-600 miliard eur, přičemž se přibližně předpokládá, že EU bude muset převzít nejméně polovinu této finanční výzvy.Část lze pokrýt zabavením sankcionovaných aktivruskécentrální banky a ruských oligarchů, ale dokončení všech potřebných právních postupů bude trvat poměrně dlouho. Potřeba velké části financí je však okamžitá.

Putinova válka na více frontách vyvolala další finanční výzvy pro EU. Putin nejenže vedl vojenskou agresi proti Ukrajině, ale zahájil také "energetickou válku" proti celé EU. Vsouladu s tím budeme kroměpotřeby spravovat "válečné finance pro Ukrajinu" potřebovat další finanční zdroje, abychom mohli čelit výzvám této "energetické války ".

Celý evropský kontinent je zasažen bezprecedentní geopolitickou krizí v podobě vojenské války Kremlu na Ukrajině a "energetické války "Kremlu proti EU. Tato válka bude stát tragédii v podobě ztracených lidských životů, mnohem větších vojenských výdajů, zničené sociální infrastruktury na Ukrajině a recese evropských ekonomik. K překonání těchto problémů bude EU muset mobilizovat nové i stávající značné finanční zdroje, stejně jako to udělala během pandemické krize. Během pandemie se EU rozhodla mobilizovat různé nástroje a flexibilní možnosti rozpočtu EU a vytvořila i nové, jako je SURE nebo "EU nové generace ".To bylo velmi užitečné při překonávání pandemické krize.

Je zřejmé, že vzhledem k omezením současného víceletého finančního rámce během této geopolitické krize budou muset EU a její členské státy vyčlenit nové rozsáhlé dodatečné finanční zdroje.Evropská komise ve svém sdělení o pomoci a obnově Ukrajiny (2022.05.18) hovoří o nástroji "RebuildUkraine" jako o potenciálním novém nástroji financovaném EU, který je specificky určen na financování úsilí o obnovu a přizpůsobení ukrajinské ekonomiky EU, a uvádí, že "vzhledem k rozsahu půjček, které budou pravděpodobně zapotřebí, zahrnují možnosti získání prostředků na půjčky jménem EU nebo s vnitrostátními zárukami členských států". Jakýkoli budoucí příspěvek EU na obnovu Ukrajiny musí být doplněn a kombinován s dostupnými flexibilními možnostmi a zdroji v rozpočtu EU a s revizí stávajícího víceletého finančního rámce v polovině období.

Kromě toho musí EU přijít s nezbytnými právními a rozpočtovými nástroji pro využití zmrazených aktiv ruské centrální banky (zejména zlata) k financování pomoci a obnovy. Pokud budou tato aktiva převedena do ukrajinského nástroje pro obnovu, který společně vytvoří EU, mezinárodní dárci a Ukrajina, mohla by mít významný dopad na ukrajinský program obnovy.

3. PERSPEKTIVA ČLENSTVÍ V EU (a NATO)

Válka Ruska proti Ukrajině a vojenská vítězství ukrajinských ozbrojených sil mění geopolitickou strategii EU. Po nedávném projevu Ursuly von der Leyenové o stavu Unie (2022.09.14) a projevu německého kancléře Olafa Scholze "Evropa je naše budoucnost" na Univerzitě Karlově v Praze (22.08.29) se ukázalo, že Ukrajina (spolu s Moldavskem, Gruzií a zeměmi západního Balkánu) by se mohla stát členem EU v průběhu tohoto desetiletí.

Aby toho bylo možné dosáhnout, je zapotřebí ambiciózní integrační program z obou stran, tedy z EU i z kandidátských zemí.

Politika rozšíření Evropské lidové strany vůči Ukrajině by se měla soustředit na následující body:

• Jednání o členství s Ukrajinou a Moldavskem (případně Gruzií) by měla být zahájena bezodkladně, co nejdříve;
• Jednání s Ukrajinou (Moldavskem, Gruzií) a ambiciózní reformy v těchto zemích by měly pokračovat po dobu následujících 3-4 let až do úspěšného ukončení jednání o členství. Stejně dlouho trvala jednání o členství při tzv .velkém třesku rozšíření EU o střední Evropu a pobaltské státy v roce 2004. Ukrajina, Moldavsko a Gruzie od roku 2014 provádějí velmi ambiciózní dohody o přidružení, proto je jejich připravenost na jednání na vysoké úrovni.
• EU i kandidátské země Ukrajina, Gruzie a Moldavsko by měly být připraveny na integraci do jednotného trhu EU do roku 2025. To by občanům kandidátských zemí přineslo okamžité ekonomické výhody evropské integrace.
• Evropská lidová strana by měla převzít vedoucí úlohu a měla by být aktivním zastáncem rozhodovacích a institucionálních reforem EU, které jsou nezbytné pro přípravu EU na rozšíření. Rozšíření EU je z geopolitického hlediska příliš důležité na to, aby EU nebyla připravena vlastními institucionálními a rozhodovacími reformami. To bylo opakováno při různých příležitostech v usneseních Evropského parlamentu a zdůrazněno v závěrečné zprávě a návrzích konference o budoucnosti Evropy. Proto by EPP měla podpořit Konvent, který připraví potřebné změny smluv EU.

NATO a Ukrajina

Ukrajinští vojáci a političtí představitelé dosud prokazovali výjimečnou statečnost a vojenské schopnosti. Postavili Ukrajinu do pozice vojenského lídra mezi demokraciemi na evropském kontinentu. Je také zřejmé, že ukrajinský vojenský potenciál a schopnosti by posílily vojenskou moc NATO na evropském kontinentu, pokud by Ukrajina vstoupila do NATO.

Až dosud byl agresivní odpor Kremlu hlavní překážkou rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím. Logika Ruska bránit se rozšiřování NATO přestala platit poté, co do bloku vstoupilo Švédsko a Finsko.NavícvítězstvíUkrajinyve válce proti ruské agresi učiní argumenty Kremlu zcela bezpředmětnými. Dosažením vojenského vítězství získá Ukrajina právo svobodně si zvolit bezpečnostní uspořádání.Západ by měl ukrajinskou volbu respektovat, protože dříve Západžádosti Ukrajinyo západní záruky její bezpečnosti nevyslyšel- a to byl důvod, proč Ukrajina čelila ruské agresi.

Západ možná neučiní žádné formální rozhodnutí týkající se bezpečnostních záruk Ukrajiny ani jejího členství v NATO, dokud neskončí válka, ale EPP by se měla připravit na to, že v těchto velmi důležitých geopolitických diskusích převezme politické vedení, a měla by být připravena postavit se společně s Ukrajinou na obranu jejích - a evropských - životních zájmů, aby byla v budoucnu zaručena bezpečnost Ukrajiny.

Summit NATO, který se bude konat příští rok ve Vilniusu, bude dobrou příležitostí pro všechny členské státy EU, aby ocenilyukrajinskéozbrojené síly jako fakticky nejsilnější armádu v Evropě a pochválilypřipravenostUkrajinypokračovat v obraně evropských hodnot i po skončení této války. Bude to také dobrá příležitost k diskusi o nových bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu (včetně perspektivy jejího členství v NATO).

4. DLOUHODOBÝ MÍR V EVROPĚ - S PUTINEM TO NEPŮJDE JAKO OBVYKLE
(Dlouhodobá strategie EU vůči Rusku a Bělorusku):

Na nedávném summitu NATO v Madridu bylo přijato zcela jasné prohlášení, že současné autoritářské Rusko je největší hrozbou pro bezpečnost a mír na evropském kontinentu. Z tohoto prohlášení lze vyvodit jednoduchý závěr: Evropa by se stala mnohem bezpečnější a mírumilovnější, kdyby se Rusko transformovalo zpět k demokratičtějšímu a evropštějšímu typu vývoje.

Existujemnoho různých faktorů, zda se Rusko může v blízké budoucnosti stát demokratickým, ale nejdůležitějším z nich jevojenské vítězství Ukrajinyproti ruské invazi. To otevře dveře příležitostem pro transformaci Ruska. Proto je třeba vnímat ukrajinskou válku proti ruské invazi jako válku, která má mnohem širší význam - je to válka, která může přinést i pozitivní proměny v Rusku a může přinést mnohem větší bezpečnost na evropském kontinentu. To je také další důvod, proč musíme tuto válku považovat za "naši" válku.

Dalším důležitým faktorem pro vyhlídky demokratického Ruska je jasné pochopení západních hlavních měst, že Rusko se může stát demokracií. Kromě toho je také zásadní, aby Západ měl silnou politickou vůli nevrátit se k přístupu "business as usual" vůči Putinovi, i kdyby se mu po porážce Ruska ve válce podařilo nějakou dobu zůstat u moci. Právě západní tradice "obvyklého jednání" s Putinem (bez ohledu na jeho kriminální minulost) sváděla Putina ke stále větší agresivitě a nakonec vytvořila podmínky pro to, aby se kremelský režim stal novým fašistickým režimem.

Proto je tak důležitá jasná politická vůle západního společenství nastolit mezinárodní spravedlnost za ruské válečné zločiny. EU se musí ujmout vedoucí úlohy a pokročit v boji proti beztrestnosti ruské agrese a navrhnout zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu, který by pohnal Rusko k odpovědnosti za zločiny agrese proti Ukrajině. Takový zvláštní tribunál pro zločin agrese okamžitě postaví před mezinárodní právní odpovědnost nejvyšší orgány Ruska, včetně samotného Putina. Z tohoto důvodu se Zvláštní mezinárodní tribunál pro zločin agrese liší od tribunálu Mezinárodního trestního soudu, který začal vyšetřovat válečné zločiny spáchané řadovými ruskými vojáky v Buči, Irpinu a Iziumu.

Zřízení takového Zvláštního tribunálu pro zločin agrese bude pro ruskou společnost i mezinárodní společenství okamžitě velmi jasným signálem, že Putin může být za své válečné zločiny odsouzen. Zřízení takového tribunálu by bylo jasným signálem pro politickou a podnikatelskou elitu v Rusku, že pro Rusko pod Putinovým vedením neexistuje možnost návratu k "obvyklým obchodním vztahům" se Západem. Bude to také jasný vzkaz některým západním představitelům, že návrat k"obvyklému obchodu" nebo pokračování dialogu během války s potenciálním válečným zločincem Putinem již není mož ný.

Dialog s Putinem, který byl po dlouhou dobu před válkou pro některé západní lídry prioritou, byl velkou geopolitickou chybou. Ještě větší chybou by bylo pokoušet se o pokračování takového dialogu s Putinem nyní, kdy jeho režim pokračuje ve zločinné válce a pronásleduje v Rusku každého, kdo má na zločin této válečné agrese jiný názor.

Totéž je třeba říci o diktátorovi v Bělorusku Lukašenkovi. Mělo by být jasné, že ani s ním není možné vrátit se k jakémukoli dialogu nebo "obvyklému jednání ".

Pro EU je mnohem důležitější posílit dialog s demokratickou opozicí v Rusku a Bělorusku. EU musí ukázat, že ochrana demokracie a pomoc při demokratické transformaci, včetně "deputinizace" společností v těchto zemích, je pro EU skutečnou prioritou. Evropská lidová strana by měla stát v čele této politiky EU. EU by měla zřídit různé platformy a střediska pro demokracii, aby usnadnila dialog mezi ruskými/běloruskými demokratickými silami a institucemi EU.

Dialog s demokraty v těchto zemích by měla EU nesmírně posílit, zatímco dialog s Putinem či Lukašenkem by měl být okamžitě zastaven.

Na institucionální úrovni by EU měla začít připravovat strategie pro budoucí vztahy EU s demokratickým Ruskem a demokratickým Běloruskem. Demokratickému Rusku by měla být nabídnuta perspektiva uzavřít s EU dohody o volném obchodu, bezvízovém styku, partnerství pro modernizaci atd. Podobně jako Ukrajině by mělo být demokratickému Bělorusku nabídnuto, aby se v budoucnu připojilo k EU. Takové strategie by měla EU vyhlásit již nyní a nečekat, až přijdou transformace.

5."PUTINOVAZIMNÍ VÁLKA" - VÁLKA PROTI EU

I když Putin na Ukrajině jasně prohrává, stále má naději vyhrát "Putinovuzimní válku" proti EU tím, že zmrazí její vůli podpořit Ukrajinu a její vůli zbavit se vlastní závislosti na ruském plynu a ropě.

Putinovýmcílem je udržet ceny plynu a energií v EU na bezprecedentně vysoké úrovni, aby tak rozpoutal sociální a politické nepokoje v celé EU.

"Putinova strategie zimní války" je jasná: využívá strategických chyb, kterých se EU dopustila v minulosti. Největší chybou některých členských států EU bylo, že se staly velmi silně závislými na ruských dodávkách energie. Bez ohledu na minulé kolektivní či individuální chyby však nyní EU potřebuje mít jasnou strategii, jak tuto "Putinovuzimní válku"vyhrát .

Naše strategie vítězství v této válce by měla být založena na následujících bodech (krátkodobých i dlouhodobých):

• musíme se dohodnout a provést rychlá opatření na úrovni EU, která jsou potřebná pro stabilizaci během této zimy; během pandemie jsme dokázali zmírnit hrozby pandemie pro naše ekonomiky a lidi; stejným způsobem můžeme zvládnout a zmírnit hrozby "Putinovyzimní války" pro naše ekonomiky a naše lidi ;
• musíme okamžitě prohlásit, že ani po válce nedojde k návratu k "obvyklým obchodům" s "Putinovým plynem a ropou"; EU je na dobré cestě stát se nezávislou na ruském plynu: jestliže před válkou EU dovážela 41 % plynu z Ruska, nyní dováží pouze 7 %;
• musíme být ještě ambicióznější při realizaci Zeleného úkolu: zelená výroba elektřiny, zelený CBAM na dovoz z Ruska; zelený vodík (žádný "špinavý" vodík z Ruska); nakonec (kolem roku 2040) to donutí Rusko provést zásadní strukturální reformy ve struktuře jeho ekonomiky, což následně přinese i transformacipolitické architekturyRuska.

6. DOPAD GEOPOLITICKÉ KRIZE: JAK UČINIT EU GEOPOLITICKY SILNĚJŠÍ?

Každý zná slavný výrok Jeana Monneta: Evropské společenství vznikne během krize. Existuje mnoho historických i nedávných důkazů, že Monnet měl pravdu, když předpovídal, že evropské společenství se po každé krizi stane silnějším. Je nejvyšší čas, aby EU prozkoumala, jak se stát silnější po této jedinečné geopolitické krizi.

Za tímto účelem musí EU identifikovat a následně vyhodnotit své minulé geopolitické chyby, které vedly k této geopolitické krizi.

Některé z těchto chyb jsou zcela jasné. Zaprvé bylo chybou, že EU chtěla za každou cenu vyhovět Putinovi, a to navzdory tomu, jakých zločinů se dopouštěl. Takové ustupování vycházelo z v EU rozšířeného názoru, že demokracie v Rusku není možná, a proto se EU musí přizpůsobit jadernému, agresivnímu a autoritářskému Rusku. Za druhé bylo chybou EU, že Ukrajině nedala skutečnou perspektivu členství v EU, protože se obávala agresivní reakce Kremlu. To v Kremlu vytvořilo iluzi, že Západ nebude Ukrajinu bránit, pokud ji Rusko napadne.

Jak nedávno (2022.10.05) otevřeně a statečně přiznal vysoký představitel Josep Borrell ve svém vystoupení během rozpravy v Evropském parlamentu o ruské válce proti Ukrajině:

"Toto [radikální snížení dovozu ruského plynu do EU] je něco mimořádného, co nás povede k tomu, abychom se zbavili energetické závislosti na Rusku, která byla hlavním omezením naší zahraniční politiky vůči Rusku, a tedy i naší zahraniční politiky, která zahrnovala Ukrajinu. Ve skutečnosti jsme zahraniční politiku vůči Ukrajině neměli, protože byla podružná naší politice vůči Rusku, a [politika vůči] Rusku byla zase podružná naší energetické závislosti - a byla jí podmíněna. Nyní budeme mít vůči Ukrajině jasnou politiku, které dominuje vůle a přání, aby se Ukrajina stala členem Evropské unie. Politiku s jasným cílem, která bude možná, protože už nebudeme trpět touto závislostí na Rusku".

To jsou slova jasného pochopení toho, jakých geopolitických chyb v našem postoji k Ukrajině a Rusku jsme se dopouštěli v minulosti a jaké geopolitické strategie musíme začít realizovat nyní.

Na základě těchto závěrů o poučení a zkušeností z této války je zřejmé, jaké strategické kroky by měla EU následovat:

• EU musí přestat být závislá na ruských energetických zdrojích a musí se přestat bát Putina. Nesmíme se nechat vydírat jadernými hrozbami Kremlu. Takový druh permanentní slabosti Putina pouze provokuje. EU musí investovat do obrany demokracie a do pomoci demokratické transformaci Ruska, přičemž musí mít jasnou strategii takové pomoci.
• EU musí realizovat ambiciózní strategii rozšíření o Ukrajinu, Moldavsko, Gruzii a západní Balkán. Jedině tak se EU může postarat o své sousedství, které je její prvořadou povinností, pokud chce posílit svou strategickou autonomii.
• EU se musí reformovat, aby se stala geopoliticky silnější: Zahraniční politika EU se musí mnohem více "evropeizovat" a rozhodnutí by měla být přijímána v rámci QMV.
• EU musí být připravena vynaložit mnohem více prostředků (přinejmenším v době, kdy na evropském kontinentu zuří válka) na zvýšení produkce vojenského průmyslu EU.

ZÁVĚRY: 10 BODŮ
(Zkrácená verze pozičního dokumentu skupiny EPP)

VálkaRuskaproti Ukrajině pokračuje již více než osm měsíců. Ukrajina prokazuje neuvěřitelnou statečnost, když brání sebe i celou EU. Pomoc EU Ukrajině hrála od samého počátku války velmi důležitou roli. Válka se pravděpodobně protáhne. Proto musí být EU na takovou delší časovou perspektivu připravena tím, že zavede vhodné systémové reakce na výzvy, které válka pro evropský kontinent představuje.

1. Konec války a vítězství Ukrajiny (s úplným osvobozením jejích území) závisí pouze na množství a kvalitě zbraní dodaných Západem. Čím dříve bude dodáno více zbraní, tím dříve nastane mír;
2. Sankce oslabují vojenské schopnosti Ruska a měly by zůstat zachovány, dokud nebude osvobozeno celé ukrajinské území a Rusko nebude souhlasit se zaplacením všech reparací;
3. Země EU a G7 musí urychleně vytvořit systémovou strategii financování obrany a přežití Ukrajiny: dodávky zbraní (v roce 2023 je potřeba 100 miliard eur); fungování ukrajinského státu (v roce 2023 je potřeba 36 miliard eur), rekonstrukce Ukrajiny (od roku 2023 je potřeba 350 miliard eur). EU a její členské státy by musely být připraveny mobilizovat pro potřeby Ukrajiny značné finanční prostředky ve výši nejméně 300 mld. eur. Je zapotřebí rozhodných a rychlých opatření stejně jako během pandemie. Vboji proti "Putinovězimní válce" proti EUby mohly být zapotřebí další finanční prostředky EU a mezinárodních organizací .EU a její mezinárodní partneři musí pracovat bok po boku a vzájemně doplňovat své úsilí;
4. Po udělení statusu kandidátské země Ukrajině musí EU neprodleně pokročit: neprodleně zahájit jednání o členství, a to co nejdříve, s cílem dokončit potřebné reformy a jednání do 3-4 let. Konečným cílem je udělit Ukrajině (a dalším přistupujícím zemím) členství v EU do konce tohoto desetiletí - pokud přistupující země provedou ambiciózní reformy. Integrace do jednotného trhu EU by měla být dokončena do roku 2025;
5. EU by měla urychlit své vnitřní reformy, aby se připravila na nadcházející rozšíření. Příprava a úspěch Konventu EU budou mít velký geopolitický význam;
6. Budoucí bezpečnostní opatření pro Ukrajinu budou velmi přínosná pro celou EU. Proto musí být členské státy a NATO připraveny poskytnout Ukrajině bezpečnostní záruky i po skončení války. Ukrajina si takové záruky zaslouží. Ukrajina má navíc nejzkušenější vojenské síly na evropském kontinentu a je schopna zajistit mnohem větší bezpečnost pro celou Evropu;
7. EU musí ukázat, že "obvyklý obchod" s Putinem nebude pokračovat. EU by mohla dát najevo svůj pevný postoj tím, že by společně iniciovala zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu, který by vyšetřil spáchaný zločin válečné agrese.Tím by bylo zahájeno právní vyšetřováníPutinovyodpovědnosti za spáchání válečných zločinů;
8. EU musí přestat upřednostňovat potřebu "dialogu s Putinem", neboť by se jednalo o dialog s potenciálním válečným zločincem; zároveň by měla zintenzivnit dialog s demokratickou opozicí v Rusku. Tento dialog by měl mít stabilní institucionální rámec. Stejné možnosti by měla mít i běloruská opozice. Tímto způsobem by EU měla zintenzivnit svůj boj za obranu demokracie;
9. EU musí mít jasnou krátkodobou a dlouhodobou strategii, jak vyhrát tuto "zimní válku", kterou vede Putin proti celé EU. Je třeba přijmout rychlá opatření na úrovni EU ke stabilizaci situace. EU musí také prohlásit, že "obvyklý obchod " s"Putinovýmplynem a ropou" nebude pokračovat, ani když válka skončí. Ambicióznější realizace Zelené dohody je vhodným řešením této geopolitické krize a vítěznou strategií v"Putinovězimní válce";
10. EU musí z této geopolitické krize vyjít geopoliticky silnější. EU se musí otevřeně zabývat největšími geopolitickými chybami EU z minulosti, které vedly k této krizi. EU se musí přestat bát Putina, protože právě tato slabost Putina pouze provokuje. EU musí mít mnohem ambicióznější strategii rozšiřování EU, zejména vůči Ukrajině. EU potřebuje "evropeizovat" svou zahraniční a bezpečnostní politiku a musí přejít na QMV. EU musí být schopna během války získat mnohem více finančních prostředků a investovat je do rozšíření výroby vojenského průmyslu EU.