Poziční dokument skupiny EPP k azylu a migraci

Úvod

Masová migrace je celosvětový fenomén. Lidé se stěhují mezi kontinenty i v rámci nich, a to z důvodu válek a konfliktů, strachu, změny klimatu, hladu a naděje na nalezení lepšího místa k životu.

Migrace byla a bude jednou z určujících mezigeneračních výzev a příležitostí pro Evropu. Základní trendy v hospodářském vývoji, demografické změny, globalizace v dopravě a komunikacích, nestabilita v sousedních regionech, to vše znamená, že lidé budou i nadále usilovat o příchod do EU za útočištěm, za lepším životem nebo za svou blízkou rodinou. Je proto nezbytné, aby Evropská unie aktivně hledala společnou evropskou odpověď na tuto výzvu, která by vyvážila různé formy smysluplné solidarity a odpovědnosti. Měla by aktualizovat svůj legislativní rámec, mimo jiné prostřednictvím účinné reformy společného evropského azylového systému (CEAS), aby na tuto výzvu reagovala udržitelnými politikami, které jsou v souladu s mezinárodními úmluvami a zároveň zachovávají volný pohyb v rámci EU tím, že udržují bezpečné a účinné kontroly na vnějších hranicích. Ženevská úmluva zůstává základním kamenem ochrany uprchlíků, ale je nezbytné ji lépe dodržovat. Kromě toho je nezbytné důkladně zhodnotit její přiměřenost pro 21. století, což může vést k modernizaci, která zajistí, že bude i nadále poskytovat udržitelný právní rámec.

Před pěti lety čelila Evropská unie výjimečné výzvě, když k jejím břehům během dvou let dorazily téměř dva miliony lidí, kteří prchali před válkou, politickým útlakem či chudobou nebo hledali nový život z ekonomických důvodů a na cestě do Evropy často riskovali život v rukou převaděčů. Rychle se ukázalo, že členské státy nemohou řešit problém migrace samy a že právě společná evropská řešení by měla podpořit účinná praktická opatření prováděná na vnitrostátní úrovni. Tváří v tvář největším tokům vysídlených osob od druhé světové války je nezbytné, abychom jednali - společně, rozhodně a naléhavě.

Od té doby byla zavedena řada opatření k řešení bezprostředního problému migrační krize, jejichž cílem bylo zavést všechny důležité stavební prvky potřebné pro evropský přístup k zajištění pevných hranic, spravedlivých a rychlých postupů a udržitelného systému schopného předvídat problémy.

Zatímco migrační tlaky na vnějších hranicích EU v posledních letech polevily, současná nestabilní situace na řecko-turecké hranici může znamenat začátek nové migrační krize. EU musí být lépe připravena krizi zvládnout a udržet ji pod kontrolou, přestože turecká vláda v tomto ohledu nespolupracuje. V úvahu je třeba vzít také bezpečnostní a demografickou situaci na Blízkém východě a v Africe.

Členské státy v první linii nesou nepřiměřenou zátěž. Vzhledem ke své zeměpisné poloze jsou hlavními vstupními body do Evropy. Všechny členské státy EU by měly jednat zodpovědně a být s nimi solidární.

Migrační politika EU musí rozlišovat mezi lidmi hledajícími ochranu a ekonomickými migranty. V roce 2018 dostalo kladné rozhodnutí v prvním stupni třicet devět procent žadatelů o azyl v EU. To ukazuje, že velká část žadatelů o azyl v Evropě nemá na ochranu nárok.

Politika a nástroje legální migrace, zejména k přilákání talentů ze zemí mimo EU, prošly v posledních letech významným vývojem. Dobře řízená legální migrace je jedním z klíčových prvků pro zajištění fungujícího hospodářského systému, který reaguje na vyvíjející se potřeby trhu práce. To je nezbytné pro uspokojení současných i budoucích potřeb v oblasti dovedností a zajištění dynamické ekonomiky.

Stále je však třeba pracovat na vytvoření soudržného a komplexního způsobu, jak sledovat vzájemně prospěšné cesty a spolupracovat v partnerství, aby bylo možné využívat výhod a řešit problémy plynoucí z migrace v dlouhodobém horizontu.

Příliv nelegálních ekonomických migrantů představuje riziko odklonu zdrojů, které potřebují skuteční žadatelé o azyl, když využijí masových migračních toků a po příchodu do Evropy požádají o mezinárodní ochranu. Přestože počet žádostí o azyl již třetím rokem po sobě klesá, stále je více než 800 000 nevyřízených žádostí a hraniční řízení jsou využívána minimálně. To svědčí o tom, že správní a soudní systémy nejsou dostatečně vybaveny na zvládání přílivu osob, což může vést ke zneužívání práva na azyl. EU a členské státy proto musí přednostně věnovat své zdroje těm, kteří skutečně potřebují ochranu, a důrazně spolupracovat na urychlení návratových řízení.

Evropa má dvojí odpovědnost: pomáhat osobám, které mají nárok na ochranu nebo potřebují humanitární pomoc, a zajistit mnohostrannou smysluplnou solidaritu mezi všemi členskými státy. EU však musí také pomáhat poskytovat pomoc a ochranu především v samotných krizových zemích a v jejich sousedních oblastech.

Evropská unie a členské státy by měly v souladu s mezinárodním právem rozhodovat o tom, komu bude v Evropě poskytnuta ochrana. Členské státy si ponechávají výlučnou pravomoc rozhodovat o tom, kdo může zůstat na jejich území a kdo by se měl vrátit, což odráží i absorpční kapacitu členských států a Unie jako celku. Právo na ochranu by nemělo být vykládáno jako bezpodmínečné právo na migraci, neboť neregulovaný přístup do Evropy není přijatelný. Pokud jde o legální ekonomické migranty, je výlučným právem každého členského státu rozhodnout, zda je chce přijmout, poskytnout jim přístup na trh práce, a pokud ano, rozhodnout, kolik jich přijme.

Článek 78 SFEU stanoví společnou azylovou politiku v souladu s Ženevskou úmluvou a jejím protokolem.

Debata o migraci je obtížná a často polarizovaná, s omezeným prostorem pro diferencované názory. EU a příslušní političtí aktéři musí zajistit, aby vývoj politiky vycházel z faktů a aby byla v dostatečném předstihu před důležitými politickými kroky v oblasti migrační politiky zavedena důkladná komunikační strategie. Měly by podněcovat smysluplnou a proaktivní reakci na krize související s migrací.

Koronavirová krize poukázala na problémy při ochraně veřejného zdraví v EU a zároveň na to, aby nedošlo k narušení volného pohybu osob během pandemie. EU musí být náležitě připravena na zvládnutí případné nové vlny propuknutí koronaviru. To by mohlo zahrnovat vhodné kontroly na vnějších hranicích, a to jak při vstupu, tak při výstupu, izolaci, přemísťování nakažených osob a další preventivní opatření založená na osvědčených postupech zdravotnických orgánů. EU by měla chránit své vnější hranice zejména tam, kde dochází ke zvýšeným migračním tokům, zejména na trasách ve středním a východním Středomoří. Zvláště zranitelní jsou migranti žijící v hustě obydlených zařízeních, kde se nemoc může snadno šířit.

Ochrana zranitelných osob - boj proti převaděčství

Převaděči migrantů čerpají obrovské finanční výhody z vykořisťování lidí a ohrožování jejich životů. Tento obchodní model v hodnotě několika miliard eur musí skončit. Zvýšené sdílení informací, koordinované operativní akce a zapojení třetích zemí podpoří úsilí o zajištění toho, aby převaděči neměli žádný prostor k činnosti.

Vzhledem k tomu, že tvoří velkou část zranitelných osob, které potřebují zvláštní pozornost, je třeba se zabývat zvláštní situací žen, pokud jde o jejich ochranu před násilím založeným na pohlaví. Je třeba přizpůsobit infrastrukturu pro ženy a dívky a zajistit odpovídající školení pro personál přijímacích zařízení.

Europol hraje zásadní roli v boji proti převaděčství migrantů. Evropské centrum Europolu pro převaděčství migrantů, které je podporováno prací Eurojustu, je již nyní klíčovým přínosem, ale může být dále posíleno. Oběma agenturám brání vážný nedostatek personálu a finančních zdrojů. Hlavním úkolem centra je podpora policejních a pohraničních orgánů při koordinaci velmi složitých přeshraničních operací zaměřených proti převaděčství. V tomto ohledu je nezbytné posílit mandát Europolu.

Úzká spolupráce a zapojení třetích zemí zůstává klíčem k prevenci převaděčství migrantů. Jedním z kroků v tomto ohledu je podpora informačních a osvětových kampaní o rizicích převaděčství a nelegální migrace. To má zásadní význam pro to, aby se potenciální migranti a žadatelé o azyl, včetně osob ve zvláště zranitelné situaci, jako jsou děti, nevydávali na nebezpečné cesty do EU. Humanitární operace financované EU by měly i nadále zohledňovat specifické potřeby a zranitelnost dětí a zajišťovat jejich ochranu během jejich vysídlení. Všechny programy EU musí pokračovat v klíčových zemích původu a tranzitu a měly by být prováděny jako součást soudržné strategie se třetími zeměmi.

EU by měla úzce spolupracovat se zeměmi původu a tranzitu - zejména v Africe - a úzce se s nimi angažovat, aby pomohla v boji proti převaděčům, napomohla budování kapacit v těchto příslušných zemích, pokud jde o účinné azylové právní předpisy, prosazování práva a správu hranic, ale také v oblastech, jako je vzdělávání a sociální politika. Spolupráce se třetími zeměmi musí probíhat v souladu s mezinárodními úmluvami a při plném respektování základních práv.

Evropská komise by měla každoročně vyhodnocovat migrační politiku EU, včetně případných push a pull faktorů. V souvislosti s těmito hodnoceními by měly být navrženy změny politiky, které by účinně rozbily obchodní model převaděčů.

Ochrana hranic Unie: Klíčová opatření

Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (EBCGA) je milníkem v historii evropské správy hranic. Zřízení plnohodnotného systému evropské pohraniční a pobřežní stráže promění zásady sdílené odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy a Unií ve skutečnost. Agentura bude pečlivě sledovat ochranu vnějších hranic EU a měla by podporovat uplatňování opatření Unie týkajících se správy vnějších hranic, zatímco členské státy si ponechají primární odpovědnost za správu svých vnějších hranic ve vlastním národním zájmu a v širším zájmu všech členských států. Pracuje na rychlé identifikaci a řešení jakýchkoli bezpečnostních hrozeb v plné spolupráci s členskými státy na území, na němž působí její pracovníci.

V rámci nového mandátu byla úloha a činnost EBCGA výrazně rozšířena, aby mohla členským státům poskytovat účinnější a smysluplnější podporu. Počet stálých zaměstnanců agentury se více než zdvojnásobí a agentura bude moci nakoupit vlastní vybavení a nasadit je do pohraničních operací v krátké době. Mělo by být zajištěno robustnější financování agentury, aby mohla rychle dosáhnout plného počtu 10 000 stálých příslušníků a pořídit potřebné vybavení. V tomto ohledu je velmi znepokojivý postoj několika členských států ke snížení počtu zaměstnanců a financování EBCGA.

EBCGA je zásadním prvkem pro zajištění účinné ochrany vnějších hranic Evropy. Stálý sbor čítající 10 000 příslušníků pohraniční stráže a zaměstnanců by proto měl být co nejrychleji zaveden a v ideálním případě by měl začít fungovat před rokem 2024.

Aby byla EBCGA funkční a účinná, musí členské státy splnit své závazky, pokud jde o lidské zdroje a technické vybavení pro účinnou ochranu vnějších hranic EU. Otázky náboru do EBCGA by měly být řešeny co nejdříve - je třeba zatraktivnit kariéru v agentuře pro vysoce kvalifikované odborníky. Je třeba zajistit, aby agentura měla k dispozici vybavení a technologie potřebné k uspokojivému plnění svých úkolů. Vnitřní procesy a organizace agentury budou potřebovat prověrku způsobilosti, aby bylo zajištěno, že bude schopna fungovat na optimální úrovni.

V návaznosti na přijetí pravidel o interoperabilitě informačních systémů, systému vstupu/výstupu a systému ETIAS se v zájmu zvýšení výměny informací mezi členskými státy zavádí řada nástrojů pro lepší kontrolu hranic. Reforma systému Eurodac a VIS by měla být urychleně dokončena, aby se odstranily informační mezery a slepá místa a dále se bojovalo proti podvodům s identitou.

Rychlé uzavření všech navazujících právních předpisů Evropským parlamentem a Radou bude mít zásadní význam pro plné provedení přijatých legislativních rozhodnutí, která mají zajistit posílení ochrany hranic. EBCGA je třeba neustále monitorovat a analyzovat její činnost, aby bylo možné v případě potřeby přehodnotit její potřeby.

Všechny agentury pro spravedlnost a vnitřní věci, které se podílejí na správě hranic, by měly mít k dispozici odpovídající finanční prostředky, aby byla zajištěna jejich každodenní činnost a schopnost chránit vnější hranice EU.

Účinná ochrana vnějších hranic EU je předpokladem řádného fungování schengenského prostoru a zrušení dočasných kontrol na vnitřních hranicích. Členské státy si však ponechávají právo zavést dočasné kontroly na vnitřních hranicích, které by měly být zavedeny pouze výjimečně a přiměřeně na omezenou dobu. Každé takové opatření by mělo být zrušeno, jakmile přestanou existovat hrozby pro vnitřní bezpečnost.

Zlepšení navracení a zpětného přebírání osob

Účinné provádění společného evropského azylového systému (CEAS) a ochrana schengenského prostoru jdou ruku v ruce s účinnou ochranou vnějších hranic EU, jakož i s účinnou návratovou politikou pro ty státní příslušníky třetích zemí, kteří nemají právní důvod k pobytu v EU.

Navzdory neustálému úsilí členských států, Evropské komise a EBCGA není míra navracení zdaleka uspokojivá.

Zvýšení počtu návratů vyžaduje další úsilí členských států a třetích zemí. Návratové systémy členských států musí fungovat koordinovaně. Mezi klíčová opatření patří aktivní sledování situace státních příslušníků třetích zemí během celého návratového řízení a dodržování jejich povinnosti návratu, aby se zabránilo útěkům a druhotnému pohybu, a posílení pomoci spolupracujícím státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou ochotni dobrovolně odejít.

Je nezbytné dokončit přepracování návratové směrnice. Je třeba provést cílené změny v pravidlech upravujících zajištění a alternativní formy zajištění, aby se zabránilo útěkům a návraty byly účinnější. V případě nutnosti musí být zajištění možné na co nejkratší dobu a musí být využíváno a udržováno pouze po dobu, kdy probíhá řízení o vyhoštění.

Klíčové je rovněž plné zavedení Schengenského informačního systému pro navracení, které zlepší postupy na hranicích a zabrání druhotnému pohybu.

Příslušné orgány členských států pro navracení by měly plně využívat nový mandát EBCGA pro navracení a zohlednit jeho rozšíření ve vnitřním i vnějším rozměru, včetně činností před navrácením a po něm.

Pro vnější rozměr svého mandátu v oblasti navracení by agentura měla využít všech dostupných nástrojů a kapacit k vytvoření pákového efektu pro spolupráci se třetími zeměmi v oblasti navracení. To musí být součástí ucelené nové "strategie pro Afriku".

V rámci dohody z Cotonou se každý z afrických, karibských a tichomořských států zavázal k navracení a zpětnému přebírání všech svých státních příslušníků, kteří se neoprávněně nacházejí na území členského státu Evropské unie, a to na žádost tohoto členského státu a bez zbytečných průtahů. Tento závazek nepřinesl v této oblasti lepší výsledky. Vyzýváme proto k tomu, abychom podpořili nové partnerství mezi EU a AKT a aby se zlepšila vymahatelnost aspektů spolupráce mezi EU a AKT týkajících se migrace.

Vyjednávání i provádění readmisních nástrojů by se mělo opírat o silný a důsledný signál, že EU a její členské státy očekávají spolupráci ze strany dotčené třetí země. To může znamenat uplatnění širších politických pák. K tomuto účelu slouží nově pozměněné nařízení o vízovém kodexu.

Spolupráce by měla být oboustranně výhodná a měla by být založena na zásadě "více za více", kdy dodatečné úsilí zemí původu a tranzitu má být odměněno zvýšenou spoluprací a dodatečnou podporou. Proto by všechny příslušné politiky, nástroje a pomůcky EU, včetně obchodních dohod, jakož i rozvojová pomoc, legální migrace a vízová politika měly být propojeny se spoluprací třetích zemí v oblasti migrace a navracení/readmise, pokud jde o předcházení nelegální migraci a navracení nelegálních migrantů do země původu. Měly by být prováděny pravidelné přezkumy úrovně spolupráce s cílem tyto nástroje podle potřeby aktualizovat. Nedostatečná spolupráce zemí původu a tranzitu by měla vést ke snížení spolupráce a podpory, aniž by však byla dotčena humanitární pomoc s cílem zachovat život, předcházet utrpení a zmírňovat je a pomáhat zachovat lidskou důstojnost tváří v tvář přírodním katastrofám a katastrofám způsobeným člověkem.

Pokud jde o vnitřní rozměr mandátu v oblasti navracení, měla by agentura dále posílit společnou platformu pro navracení osob, která by sloužila ke shromažďování informací, analýze, plánování a organizaci společných akcí s cílem usnadnit spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi, zejména při organizaci a provádění návratových a readmisních řízení.

Je zásadní, aby rozhodnutí o navracení mohla být vzájemně uznávána a aby pro tento účel byly k dispozici finanční prostředky. Účinnost navracení lze zlepšit pouze tehdy, pokud zvýšíme koordinaci a budeme usilovat o evropský přístup.

Nedávno přijaté nařízení o vytvoření evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví by mělo dále posílit schopnost EU koordinovat a využívat styčné úředníky pro přistěhovalectví vyslané do třetích zemí, aby bylo možné účinněji reagovat na priority Unie v oblasti migrace, konkrétně na prevenci nelegální migrace a boj proti ní, usnadňování návratů a řízení legální migrace.

MOP by v kombinaci s kontaktními pracovníky EBCGA pro navracení a evropskými styčnými úředníky pro migraci ve třetích zemích, které stanoví nové nařízení EBCGA, měly vést k efektivnímu nasazení ve třetích zemích a umožní jim vyvíjet tlak na operativní úrovni na základě konkrétních žádostí členských států o navrácení/readmisi.

Společný evropský azylový systém, který odpovídá svému účelu

Současný společný azylový systém musí zůstat v popředí zájmu a musí být komplexně reformován, aby mohl vždy řádně fungovat a reagovat na budoucí migrační krize a globální migrační trendy. Prevence nelegálního překračování hranic musí být spojena s pevným systémem řízení žadatelů o azyl na území EU, aby byla zajištěna udržitelnost schengenského prostoru.

Vzhledem k neexistenci evropských pravidel se většinou žádostí podle Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) stále zabývá pouze pět členských států.

Azylová a migrační politika EU odolná vůči krizím a schengenský systém odolný vůči krizím jsou základními předpoklady naší společné evropské budoucnosti.

Řešení dublinského nařízení, které stanoví kritéria a mechanismy pro určení, který členský stát EU je příslušný k posouzení žádosti o azyl, je jedním z předpokladů odolného společného evropského azylového systému.

Fungující společný evropský azylový systém závisí na solidaritě, která je jádrem jakéhokoli přístupu EU k migraci.

EU by měla zajistit, aby v budoucím modelu byla většina žádostí žadatelů o azyl podávána mimo Unii nebo na vnějších hranicích Unie či v tranzitní zóně členského státu před rozhodnutím o vstupu žadatele. Členské státy by měly mít možnost stanovit posouzení přípustnosti nebo meritorní posouzení, což by umožnilo, aby o těchto žádostech bylo za přesně vymezených okolností rozhodováno na vnějších hranicích nebo na regionálních vyloďovacích platformách. Reformovaný společný evropský azylový systém by měl zajistit, aby členské státy přijaly svůj spravedlivý díl odpovědnosti při respektování zásady solidarity a subsidiarity. Nejlepší zájem dítěte musí být posuzován a zohledňován jako prvořadé hledisko při všech činnostech nebo rozhodnutích, které se ho týkají, přičemž by mělo být zajištěno právo každého dítěte na to, aby s ním bylo zacházeno především jako s dítětem.

Při navrhování jednotných pravidel pro azyl je třeba náležitě zohlednit složitost prevence zneužívání, jako je nakupování azylu ze strany žadatelů o mezinárodní ochranu, jejichž sekundární pohyb je podmíněn nejen podmínkami přijetí, ale do jisté míry také ekonomickými faktory a známými kulturními příbuzenskými vztahy v cílových zemích, a zároveň motivovat osoby požívající mezinárodní ochrany k tomu, aby zůstaly na území členského státu, kde byla původně udělena. Tato pravidla by měla zajistit, aby fungování reformovaného dublinského systému nebylo takovými pohyby narušeno a aby je členské státy plně dodržovaly.

Fungující společný evropský azylový systém závisí na solidaritě mezi všemi členskými státy, která je jádrem jakéhokoli přístupu EU k migraci. Reformovaný společný evropský azylový systém by měl členským státům umožnit, aby se staly součástí rámce EU, v němž jsou příchozí žadatelé o azyl mezi ně spravedlivě rozděleni, čímž se zmírní tlak států prvního vstupu. Členské státy, které se zdráhají účastnit se tohoto rámce, musí významně a hmatatelně přispět prostřednictvím jiných forem smysluplné solidarity. Rámec EU pro relokaci mezi členskými státy by měl zajistit, aby všichni žadatelé, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, mohli plně a rychle využívat svých práv na ochranu v členském státě relokace, a zároveň zabránit tomu, aby žadatelé, u nichž je pravděpodobné, že jejich žádost bude zamítnuta, byli přemístěni do jiného členského státu, a aby se tak jejich pobyt v Unii zbytečně neprodlužoval.

EU by měla v rámci ucelené "strategie pro Afriku" obnovit diskusi o regionálních vyloďovacích platformách na obou stranách Středozemního moře, kde by žadatelé o azyl mohli být bezpečně přijímáni a jejich žádosti posuzovány účinným, důstojným a humánním způsobem. Tyto regionální platformy pro vylodění by mohly být provozovány úřadem EASO a EBCGA, aniž by bylo dotčeno řádné fungování reformovaného dublinského systému.

Každá bezpečná země ve Středomoří, a to jak státy EU, tak třetí země, musí hrát roli při pátracích a záchranných operacích. Vyloďování by mělo probíhat v souladu s mezinárodním právem, i když se odehrává mimo území EU.

Záchrana životů na moři je právní povinností podle mezinárodního práva i práva Unie, ale především aktem lidskosti a solidarity vůči ohroženým osobám. Členské státy, ať už jednotlivě, nebo když jednají jako členské státy EU či na příslušných mezinárodních fórech, musí při poskytování pomoci osobám v nouzi dodržovat normy příslušného mezinárodního práva a práva Unie. Plavidla provádějící pátrací a záchranné operace musí dodržovat příslušné mezinárodní právo a právo Unie a řídit se pokyny příslušného záchranného koordinačního střediska a spolupracovat s orgány členských států a agenturou Frontex, aby byla zajištěna bezpečnost migrantů.

Dohoda mezi EU a Tureckem do začátku letošního roku výrazně snížila migrační tlak na Evropu. Uzavřením podobných dohod s tranzitními zeměmi a zeměmi původu lze zabránit nelegální migraci a zároveň velkému počtu migrantů poskytnout finanční podporu v zemích původu nebo tranzitu. Díky zařízení EU pro uprchlíky v Turecku získalo téměř 1,7 milionu Syřanů podporu na základní denní potřeby a více než 500 000 uprchlických dětí bylo podpořeno při školní docházce. Masivní a organizovaný tlak migrantů na řecko-turecké hranici i na řeckých ostrovech, který již delší dobu dosahuje mimořádně znepokojivé úrovně, však způsobil, že situace v hotspotech na ostrovech je z hlediska podmínek přijímání neudržitelná. Tlak na pozemních hranicích může vést k násilí. EU by měla zvýšit své úsilí, aby Turecko dodržovalo své závazky vyplývající z dohody mezi EU a Tureckem.

Další posílení a harmonizace pravidel společného evropského azylového systému by rovněž měly zajistit, aby bylo zacházení v celé EU relativně rovné, a omezit nepatřičné faktory, které přitahují k příchodu do EU.

Schopnost rozhodujících orgánů provádět důsledné a spravedlivé posuzování žádostí o mezinárodní ochranu závisí na řadě faktorů, které jsou vlastní jejich vnitřní organizaci, zdrojům a fungování. Klíčové pro rychlé a účinné azylové řízení je předsunutí azylových systémů, politika investic do kvality rozhodování v prvním stupni prostřednictvím poskytnutí dostatečných zdrojů příslušným orgánům, školení jejich pracovníků a také klíčových procesních záruk, které žadatelům umožní předložit všechny prvky jejich žádostí v co nejranější fázi.

Úloha úřadu EASO je klíčová, pokud jde o poskytování podpory členským státům při vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu a také při školení pracovníků odpovědných za vyřizování žádostí o azyl. Podpora a informace by měly být rozšířeny na děti bez doprovodu a odloučené děti v souladu s jejich nejlepším zájmem. Je naléhavě nutné, aby se úřad EASO stal plnohodnotnou agenturou s potřebnými pravomocemi a zdroji.

Jako plnohodnotná agentura by měl být úřad EASO oprávněn poskytovat členským státům na místě odbornou podporu při zjišťování zemí původu osob cestujících bez dokladů totožnosti.

Zrychlené přezkumné řízení a hraniční řízení jsou nezbytnými nástroji pro účinné vyřizování žádostí, které jsou zjevně podvodné, zjevně neopodstatněné nebo nepřípustné, a měly by proto být povinnými součástmi budoucí evropské azylové politiky, která by měla rovněž upřednostňovat žádosti o azyl podané přímo na vnějších hranicích nebo mimo Evropu.

Je třeba dále prozkoumat možnost přehodnocení regionálních opatření pro určování míst vylodění, která by zbavila státy v první linii výhradní odpovědnosti za vylodění a další zpracování osob zachráněných na moři.

Přesídlení

Přesídlení je bezpečnou a legální alternativou k nelegálním a nebezpečným cestám pro osoby, které potřebují ochranu, a projevem evropské solidarity se zeměmi mimo EU, které přijímají velké množství osob prchajících před válkou nebo pronásledováním. Mělo by zůstat na členských státech, aby určily, kolik osob bude v rámci EU přesídleno. Pokračující závazek členských států k přesídlování jako bezpečné a legální cestě do EU potvrzuje, že toto přesídlování zůstává jedním ze základních nástrojů, které umožňují lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, přijít do EU spořádaným, řízeným, bezpečným a důstojným způsobem. Zároveň by se měla zvýšit odpovědnost za ochranu nejen ze strany EU jako celku, ale stejně tak i ze strany mezinárodního společenství, neboť ta je v současné době na globální úrovni rozdělena nerovnoměrně. Další vývoj v tomto ohledu by měl být podporován a vycházet z Fóra OSN pro uprchlíky, kde by měla být zásada mezinárodního sdílení odpovědnosti uvedena do konkrétního života.

Legální migrace

Inteligentní řízení migrace vyžaduje nejen politiku v oblasti řešení nelegálních toků při současném zajištění ochrany těm, kteří ji potřebují, ale také aktivní politiku udržitelných, transparentních a dostupných legálních cest, z nichž bude mít prospěch Evropa i země původu.

Evropa je stárnoucí kontinent s klesajícím počtem obyvatel v produktivním věku, který se v příštím desetiletí podle očekávání sníží o 18 milionů. Kromě toho změny v kvalifikacích požadovaných na trzích práce v EU mezi lety 2012 a 2025 ukazují rostoucí potřebu vysoce kvalifikovaných pracovníků (z 68 na 83 milionů, tj. +23 %). Členské státy by měly přehodnotit své sociální a rodinné politiky, aby se s těmito změnami vyrovnaly a pomohly EU jako celku čelit těmto novým skutečnostem.

EU musí zlepšit migrační pravidla a hledat způsoby, jak přilákat manuální pracovní sílu i vysoce kvalifikované legální migranty a podnikatele, kteří mohou obsadit volná pracovní místa a podpořit hospodářský růst. EU musí reformovat modrou kartu EU a uvažovat o souborech dlouhodobých, krátkodobých a sezónních víz, které mohou přispět ke zlepšení situace na trhu práce v Evropě i v zemích původu. Je třeba respektovat pravomoci členských států v této oblasti a jsou to členské státy, které určují podmínky pro poskytování přístupu na své pracovní trhy.

Legální migrace se musí stát součástí celkové diskuse se třetími zeměmi původu a tranzitu o tom, jak spolupracovat při řízení migračních toků. EU by měla podporovat spolupráci malých a středních podniků mezi členskými státy a třetími zeměmi a prosazovat spíše systém investic než výhradně podpory.

Mělo by se začít uvažovat o možných způsobech, jak změnit rámec EU pro řízení legální a zejména pracovní migrace, a to i tím, že se budou inspirovat úspěšnými bodovými modely vyvinutými jinými zeměmi, například Kanadou, a s ohledem na pravomoci členských států.

Řešení základních příčin migrace

Domníváme se, že naše strategie pomoci a zahraniční politiky EU musí zohledňovat také migrační politiku. Evropská komise by to měla vzít v úvahu při vypracovávání nové "strategie pro Afriku", jakož i komplexní strategie s Blízkým východem. EU by měla častěji poskytovat pomoc hostitelské zemi, aby se zabránilo nelegální ekonomické migraci. Jedním ze zastřešujících cílů politiky pomoci EU musí být také řešení základních příčin migrace, včetně demografických problémů. Měla by se proto zaměřit na pomoc při rozvoji stabilních institucí v bezprostředním okolí Evropy, aby podpořila udržitelný rozvoj společnosti.

Řešení problému migrace ve své podstatě vyžaduje partnerství s Afrikou zaměřené na zásadní socioekonomickou transformaci afrického kontinentu při respektování jeho zásad a cílů. To bude vyžadovat nejen zvýšení financování rozvoje, ale také kroky k vytvoření nového rámce umožňujícího podstatné zvýšení soukromých investic jak ze strany Afričanů, tak ze strany Evropanů. Zvláštní pozornost by měla být věnována provádění udržitelných cílů OSN se zvláštním zaměřením na vzdělávání, zdravotnictví, infrastrukturu, inovace, řádnou správu věcí veřejných a posílení postavení žen. Dále by měly být zohledněny poznatky z fóra na vysoké úrovni Afrika-Evropa 2018, které zdůrazňují, jak využít nevyužitý potenciál inovací a digitalizace jako důležitých faktorů našeho budoucího rozvoje.

Je nezbytné spolupracovat s partnerskými zeměmi na odolnosti a stabilitě a na vytváření pracovních míst a příležitostí jak pro migranty a uprchlíky, tak pro hostitelské komunity.

EU musí vycházet z dosavadních zkušeností Svěřeneckého fondu EU pro Afriku a pokračovat v práci vykonané na africkém kontinentu. Měla by svěřenský fond pro rok 2020 doplnit o příspěvky členských států a Evropské komise a zároveň určit přesné potřeby.

Cílem činnosti EU by mělo být přispět k hospodářskému rozvoji místních komunit a regionů, a tím snížit migrační tlak zlepšením dovedností a zaměstnatelnosti potenciálních a/nebo vracejících se migrantů.

Úsilí o rozšíření EU na západním Balkáně a aktivní politika sousedství EU pomáhají rozšiřovat prostor prosperity a posilovat právní stát, a jsou proto účinnými preventivními nástroji pro lepší řízení migračních toků. Nedílnou součástí tohoto úsilí by měla být posílená strategická a operativní spolupráce mezi EU a zeměmi na jejích východních a jižních hranicích.

Integrace

Ačkoli EU může na základě čl. 79 odst. 4 SFEU poskytovat pobídky a podporu pro opatření členských států, integrace zůstává otázkou v kompetenci členských států.

Migrační toky v posledních letech posílily potřebu účinných politik v oblasti integrace státních příslušníků třetích zemí.

Integrace je předpokladem inkluzivní, soudržné a prosperující společnosti. Chápeme, že integrace je obousměrný proces a že nedílnou součástí integračního procesu musí být respektování hodnot, na nichž je Unie postavena.

Vyzýváme členské státy k novému přístupu k integraci, který by se zaměřil na sociální začlenění a začlenění na trhu práce, poskytování jazykových a integračních kurzů se zvláštním zaměřením na migrantky a další zranitelné osoby a řešení problémů městských ghett. Integrace v co nejranější fázi prostřednictvím hlavních i cílených opatření je zásadním faktorem, který přispívá k celkové soudržnosti společnosti v Evropě, a také důležitým faktorem pro minimalizaci rizik, pokud jde o možnou trestnou činnost a vystavení radikalizaci.

Právní stát a základní práva, jako je svoboda projevu, rovná práva mužů a žen a respekt a dialog mezi náboženskými komunitami, jsou základními prvky našeho hodnotového systému a musí být respektovány všemi, včetně migrantů. Nemůžeme připustit vznik paralelních společností, v nichž jsou systematicky podkopávány základní hodnoty Unie, a musíme zesílit boj proti všem takovým extremistickým ideologiím.

Zásadní je účast všech zúčastněných subjektů ve společnosti a při respektování pravomocí členských států, pokud jde o integrační opatření, by tato opatření pro všechny legálně pobývající státní příslušníky třetích zemí měla podporovat začlenění, nikoli izolaci, a to ve spolupráci s regionálními orgány, které mají v integračních procesech klíčovou úlohu.