Migrační krize nejsou nevyhnutelné

Když jsme v lednu tohoto roku varovali, že Evropa spěje k nové migrační krizi, sociální demokraté a liberálové nás obvinili z rozdmýchávání populismu. Naše varování a obavy občanů odmítali. Místo aby hledali řešení, jak zastavit nelegální příliv migrantů do Evropy, ignorovali jej.

Zatímco starostové a místní zastupitelé ze všech stran bijí na poplach, že dosáhli hranic možností, jak lidem pomoci, levice zpomaluje reformu azylových a migračních zákonů v Evropě a torpéduje pokusy o spolupráci se zeměmi v severní Africe, jako je Tunisko, s cílem snížit počet nelegálních příjezdů lodí. Politická odpovědnost za toto selhání při ochraně evropských hranic leží přímo v táboře sociálních demokratů a liberálů.

Nyní Evropa opět čelí migrační krizi a politickou tragédií je, že jsme to čekali. Během jednoho týdne dorazilo k břehům Lampedusy, malého ostrova s přibližně 6 000 obyvateli, který leží 145 km od tuniského pobřeží, více než 10 000 migrantů. Během několika hodin se počet obyvatel tohoto malého ostrova zdvojnásobil, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají pro migranty, úřady i obyvatele. Je to situace, kterou by žádné město nebo obec nikde v Evropě nepovažovaly za přijatelnou.

Bez evropského přístupu se budeme pohybovat od jedné migrační krize k další. Je čas jednat.

Řečeno na rovinu, v této situaci jsme proto, že prezident Macron a kancléř Scholz odmítli převzít odpovědnost za tento evropský problém. Lampedusa není jen italský ostrov, je to evropský ostrov a lidé, kteří tam připlouvají, tam nechtějí zůstat. Chtějí do Francie a Německa, do Švédska a Nizozemska. Jak je možné, že vedoucí představitelé Francie a Německa mohou ignorovat jednoduchý fakt: lidé nepřecházejí do Itálie, ale do Evropy. Místo toho, aby se Evropa odvrátila a nechala Itálii s tímto problémem samotnou, musí společně přinést řešení.

Francouzská vláda sice rychle posílá na italské hranice posily, aby udržela ekonomické migranty v Itálii, ale až dosud odmítala, stejně jako německá vláda, podpořit dohodu s Tuniskem, která by mohla snížit počet nelegálních příchozích. Nejsme naivní, pokud jde o to, s kým máme v Tunisu co do činění, ale nemůžeme zabránit lidem, aby riskovali své životy při plavbě přes Středozemní moře, aniž bychom vybudovali dobré vztahy se zeměmi v severní Africe. Od příštího zasedání ministrů vnitra očekáváme, že vyšlou jednoznačné poselství o podpoře memoranda s Tuniskem.

Aby toho nebylo málo, jediným návrhem sociálních demokratů a liberálů, jak znovu získat kontrolu nad nelegální migrací, jsou pátrací a záchranné mise. Nejsme proti pátracím a záchranným misím, ale nemůže to znamenat pouze to, že zachránění lidé budou automaticky dopraveni do některého z evropských přístavů. Potřebujeme novou evropskou námořní misi ve Středozemním moři, která však musí být schopna vracet migranty zpět na severoafrické pobřeží. Jedině tak rozbijeme obchodní model zločineckých gangů, které na pašování lidí do Evropy bohatnou.

Skutečností také je, že drtivá většina lidí, kteří se vydávají na cestu přes moře, jsou ekonomičtí migranti, nejsou to uprchlíci, kteří mají jen malou nebo žádnou šanci získat v Evropě mezinárodní ochranu. Pašeráci lidí však také vědí, že evropská návratová politika nefunguje. Po překročení hranice jsou postupy a logistika tak komplikované a nákladné, že je téměř nemožné někoho poslat zpět. Navzdory tomu chce levice v Evropě legislativu ještě více zpřísnit, než je tomu nyní. Namísto snahy o rozptýlení ekonomických migrantů po celé EU by měli být rychle a důsledně posíláni zpět.

Evropa v posledních letech přijala více ukrajinských uprchlíků než my kdykoli v historii. Jsme na to hrdí. Stojíme za základním právem na azyl, které je určujícím principem našich vztahů se zbytkem světa. Zároveň se radikálně změnil rozsah a složitost migrace. Čím déle budeme čekat s realističtějším a méně idealistickým přístupem k migraci, tím více to bude podkopávat důvěru občanů ve vládu, ať už místní, národní nebo evropskou.

Není to nevyhnutelné. Víme, co máme dělat. Potřebujeme, aby se Evropa sjednotila kolem migrační a azylové reformy, která je na dosah. K nalezení dohody jsme blíže než kdy jindy. Za několik let budou lidé na tento okamžik vzpomínat jako na největší promarněnou příležitost za posledních deset let nebo jako na první krok k nastolení pořádku v migračních tocích, které přicházejí do Evropy.

Abychom dosáhli průlomu, musí sociální demokraté a liberálové přijmout fakt, že venku je nový svět, že bez evropského přístupu se budeme pohybovat od jedné migrační krize k další, pomalu živit krajní pravici a podkopávat podporu Evropské unie ze strany lidí. Čas jednat je nyní.