Boj Gruzie za svobodu je součástí evropského odporu proti ruskému imperialismu

Již více než 100 zimních dnů a nocí se nejodhodlanější občané Gruzie brání proruskému režimu Bidziny Ivanišviliho. Jejich pokojný boj se zúžil na jednoduchou, ale zásadní volbu: vrátit se k Rusku, nebo postupovat směrem k Evropské unii. Jediným způsobem, jak tuto krizi vyřešit, jsou nové svobodné a spravedlivé volby pod řádným mezinárodním dohledem - k tomu však Gruzie potřebuje pevnou podporu EU.

Vzkaz z Tbilisi hlavním městům EU a Evropské komisi je jasný: boj Gruzie za svobodu je nedílnou součástí širšího evropského odporu proti ruskému imperialismu.

Podporou Gruzínců pomáháme nejen Ukrajině, Moldavsku a Arménii - posilujeme také Evropskou unii a následně bráníme sami sebe.

Nedávný historický posun ve Washingtonu nijak neoslabuje odhodlání svobodymilovných Gruzínců bránit svou zemi před pokusy dostat Gruzii zpět pod vliv Kremlu a zastavit její evropskou cestu.

Nedávná historická změna ve Washingtonu nijak neoslabuje odhodlání svobodymilovných Gruzínců bránit svou zemi před pokusy dostat Gruzii zpět pod vliv Kremlu a zastavit její evropskou cestu.

Lidé zůstávají odhodlaní. Situace v Gruzii je však chmurná. Bidzinův režim a občané, kteří proti němu protestují, existují od sebe jako vzdálené světy. Bidzina nemá o Evropu zájem. Pravidla a hodnoty EU jsou v rozporu s jeho cílem udržet se u moci a ochránit miliardy, které vydělal v Rusku.

Bidzinovy zájmy se shodují se zájmy Kremlu, což ztěžuje nalezení účinných pák, které by donutily režim uspořádat svobodné parlamentní volby, aby se projevila skutečná vůle gruzínského lidu ohledně jeho budoucnosti. Členské státy EU bohužel nejsou v otázce Gruzie jednotné.

Špatné zprávy

Maďarsko Viktora Orbána je v rámci EU nejsilnějším spojencem gruzínského režimu, který aktivně podkopává společné úsilí. Maďarsko, které je známým sabotérem, blokuje společné sankce proti Bidzinovi a dalším osobnostem odpovědným za represe, zatýkání a politické věznění.

Kromě toho se další skupina zemí rozhoduje ignorovat autoritářské směřování režimu a upřednostňuje krátkodobou stabilitu před demokratickými hodnotami - podobně jako kdysi s Putinem před rokem 2022. Jejich postoje pramení z obchodních zájmů a únavy z expanze EU. Bohužel pro některé západní politiky zůstává jižní Kavkaz včetně Gruzie stranou zájmu a je stále vnímán jako země mimo oběžnou dráhu EU.

Situaci jako vždy nejlépe rozumí pobaltské státy, severoevropské země a Nizozemsko, které vkládají velké naděje do nové německé vlády.

Také Francie má hluboké vazby na jižní Kavkaz - jak díky úsilí prezidentky Salome Zourabišviliové, tak díky historickým vazbám arménské diaspory.

Situace se stala ještě křehčí po nedávných smíšených signálech z Washingtonu D.C. USA, které byly silným zastáncem proevropské budoucnosti Gruzie, jsou dnes na hraně. Spolupráce mezi EU a USA je klíčová pro stabilitu celého regionu, který je ohrožen imperiální expanzí Ruska. Gruzie není výjimkou.

USA donedávna hrály klíčovou roli při podpoře nezávislých médií a posilování občanské společnosti prostřednictvím nevládních organizací. Nyní, po pozastavení činnosti USAID, tato podpora zcela zmizela. Ve snaze vyřešit nepodstatný problém Spojené státy místo toho přerušily životně důležitou činnost - ochromily gruzínské prodemokratické hnutí v době, kdy pomoc potřebuje nejvíce. Upřímně doufám, že toto pozastavení je dočasné a že se USA vrátí ke své roli klíčového podporovatele demokracií a občanských společností, které se brání autoritářství.

Poslední rána demokracii

Stejně jako všichni autokraté se Bidzina již dávno zmocnil kontroly nad hlavními státními médii. Jedním z nejbolestivějších nedávných útoků na demokracii bylo převzetí hlavního gruzínského opozičního televizního kanálu Mtavari obchodními zájmy loajálními Bidzinovi. Kanál nyní přestal vysílat úplně. Ostatní nezávislá média jsou pomalu dusena, ohrožována a potlačována. Desítky novinářů byly napadeny a svévolně zadrženy; někteří zůstávají za mřížemi v nejistých podmínkách, jako například Mzia Amaglobeli, který se stal symbolem gruzínského odporu.

Symbolické, ale hluboce znepokojivé znamení měnící se situace: Během gruzínských oslav výročí sovětské invaze, kdy bolševici potlačili hnutí za nezávislost země na počátku 20. století. Tento den se tradičně připomínal u památníku věnovaného této události za účasti zahraničních velvyslanců.

Tentokrát chybělo nejen americké velvyslanectví, ale i americký vojenský personál, který se dříve vždy účastnil, aby vyjádřil svou úctu.

Jedná se o hluboce znepokojivé změny, které mohou mít vážné důsledky nejen pro region, ale i pro celou Evropu.

Donald Trump je pro Bidzinu největší nadějí a oni se tím netají. Doufejme, že je Washington zklame.

Režim jde cestou Lukašenka - denně mění zákony, aby potlačil protesty. Lidé vracející se z demonstrací jsou individuálně napadáni. Na ministerstvech obrany a zahraničí probíhají čistky od prozápadních úředníků - hlavních cílů Bidzinova režimu.

Strach, agrese a lži - stejný známý návod, který používají režimy napojené na Kreml.

Existuje ještě naděje?

Lidé se často ptají.

Prozatím zní odpověď ano.

Prezidentka Salome Zourabichviliová se stala nezpochybnitelnou vůdkyní odporu. Závažnost situace si plně uvědomují i představitelé opozičních stran a občanské společnosti. Jejich úloha je klíčová; nehodlají ustoupit a jsou neoblomní: "Toto je naše země a my ji musíme bránit."

Jaro přichází

Gruzínci jsou neoblomní: "Vydrželi chladné zimní dny a noci na ulicích - jaro vydržíme ještě víc,".

Chápou, že osud Ukrajiny je nyní pro jejich vlastní budoucnost rozhodující více než kdy jindy.

Nadcházející dny mohou rozhodnout o všem.

Kromě toho naše poselství nakonec zůstává stejné jako poselství britské vlády z roku 1939: vyzýváme gruzínský lid: "Zachovejte klid, pokračujte!".

Prezidentka Salome Zourabichviliová se stala nezpochybnitelnou vůdkyní odporu. Závažnost situace si plně uvědomují i představitelé opozičních stran a občanské společnosti. Jejich úloha je klíčová; nehodlají ustoupit a jsou neoblomní: "Toto je naše země a my ji musíme bránit".