Poziční dokument skupiny EPP k využití migrace: Pevný, spravedlivý a na budoucnost zaměřený přístup

03.04.2025

Poziční dokument skupiny EPP k využití migrace: Pevný, spravedlivý a na budoucnost zaměřený přístup

Důležité upozornění

Tento dokument byl přeložen automaticky.


Zobrazit původní verzi
Policejní dodávka na letišti

Úvod

Skupina EPP se zasazuje o Evropu, která chrání své hranice a bojuje proti nelegální migraci. Usilujeme o zastavení nekontrolované migrace, aby nebyla přetížena schopnost Evropy integrovat ty, kteří mají právo zůstat.

Přijetí Paktu o migraci a azylu znamenalo zásadní krok směrem ke kontrolovanější evropské migrační politice. Přesto přetrvávají problémy, které vyžadují další opatření na úrovni EU. Skupina EPP bude i nadále hnací silou, která bude Evropu směřovat k pevnému, spravedlivému a na budoucnost orientovanému přístupu k migraci.

Vidíme potřebu nových odvážných opatření k rychlému navracení osob bez práva na pobyt v Unii, posílení našich vnějších hranic a ochraně schengenského prostoru, porážce převaděčů a boji proti ozbrojování migrantů ze strany třetích zemí nebo nepřátelských nestátních subjektů.

Naše priority jsou jasné. Budeme plnit devítibodový plán, jehož cílem je překonat hlavní migrační výzvy, kterým náš kontinent čelí. Podnikáme další kroky k migrační politice, která bude fungovat ve prospěch naší Unie a jejích občanů.

Preambule

Migrace představuje pro Evropu velkou výzvu a nadále vyvolává obavy. Ačkoli jsme v roce 2024 začali zaznamenávat pokles počtu nelegálních vstupů, což potvrzuje účinnost politik prováděných a realizovaných skupinou EPP, mnoho členských států nadále čelí značnému migračnímu tlaku, zejména ty, které se nacházejí v první linii a podél východních hranic EU.

Vzhledem k tomu, ačkoli jsme plně odhodláni prosazovat pevný, ale spravedlivý migrační a azylový systém, který je v souladu s mezinárodním právem a právem EU, vidíme naléhavou potřebu prosazovat přísnější opatření vůči osobám, které musí opustit EU, a také zabránit vstupu těch, kteří nesplňují nezbytné podmínky. Pravidla jsou tu proto, aby chránila naše občany, a jejich dodržováním můžeme také pomoci těm, kteří ochranu skutečně potřebují. K tomu je třeba, aby vnitrostátní orgány, zejména orgány činné v trestním řízení, měly k dispozici potřebné finanční prostředky, nástroje a právní jistotu. Chceme být pevní ve vyvažování povinností a práv osob legálně pobývajících v EU. Chceme zajistit, aby všechny členské státy měly kapacitu a nástroje k účinnému řízení migrace a aby nedocházelo k nadměrnému výkladu, pokud jde o uplatňování práva EU.

Oddíl 1: Návratové politiky

Doposud je účinně vykonáváno pouze 20 % rozhodnutí o navrácení, ačkoli fungující návratové politiky jsou pro řízení migrace zásadní. Členské státy musí mít k dispozici účinný soubor právních a operativních nástrojů k vymáhání rozhodnutí o navrácení a k odrazování od nelegálních příjezdů a pobytů, podpořený opatřeními, jako jsou finanční záruky nebo zadržení v případě nedodržení rozhodnutí. Budeme se snažit usnadnit provádění rozhodnutí o navrácení a zamezit zbytečné administrativní zátěži pro donucovací orgány. Vyzýváme k posílení úlohy agentury Frontex, která by se rovněž mohla podílet na návratových operacích mezi třetími zeměmi. Komise předložila návrh nového nařízení o navracení, který se zaměřuje na: vzájemné uznávání rozhodnutí o navrácení, zkrácení lhůt pro odvolání, přísnější povinnosti pro osoby, které mají být navráceny, a důsledky jejich nesplnění, zrychlené postupy pro osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, včetně posílených důvodů pro zadržení a omezení svobody pohybu, lepší opatření pro boj proti útěkům, jakož i omezené nesankční účinky odvolání. Nucené návraty musí zůstat věrohodnou možností a dobrovolné odchody musí být potlačeny, pokud představují vážnou překážku pro účinné provádění návratů.

Důsledky nedodržení podmínek musí být přísné. Musí rovněž zahrnovat povinnost členských států přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby orgány věděly, kde se osoba, která má být navrácena, nachází, a aby tato osoba zůstala orgánům k dispozici, dokud skutečně neopustí území členského státu. Osobám, které byly nuceně navráceny, musí být uložen dlouhodobý zákaz vstupu do EU, včetně trvalého a časově neomezeného zákazu pro osoby, které představují bezpečnostní hrozbu. Vítáme návrh Komise na právní rámec zřizující návratová centra mimo EU v souladu s mezinárodními standardy a vyzýváme ji, aby ve spolupráci se třetími zeměmi pokračovala ve zkoumání inovativních řešení boje proti nelegální migraci.

Oddíl 2: Zabezpečení a posílení vnějších hranic

Ochrana vnějších hranic EU je pro účinné řízení migrace zásadní. V rámci EU a schengenského prostoru jsou členské státy i nadále odpovědné za rozhodování o tom, kdo vstoupí na jejich území. Účinná správa hranic zahrnuje také naši schopnost reagovat na nesčetné hybridní hrozby, včetně, ale nejen, ozbrojování migrantů. Musíme zajistit silnější vnější hranice s posílenou a důslednější kontrolou nelegálních příchozích. Na všech vnějších hranicích EU musí být zavedeno komplexní elektronické monitorování podpořené strukturální a technickou ochranou hranic. Zásadní význam má posílení spolupráce s agenturami, jako je Frontex, Europol a Eurojust, a podpora členských států. Agentura Frontex se musí přeměnit na plně funkční evropskou pohraniční agenturu vybavenou nejmodernějšími a vyspělými technologiemi dohledu, jako jsou drony, umělá inteligence a biometrické systémy. Nasazení agentury Frontex by se mělo rozšířit i na nejvzdálenější regiony a zajistit komplexní ochranu hranic. Je třeba neprodleně uzavřít dohody o spolupráci s africkými zeměmi a dalšími partnerskými zeměmi. Zavazujeme se ztrojnásobit počet jejích zaměstnanců na 30 000 a co nejdříve přijmout potřebné právní předpisy, včetně rozpočtových změn. Členské státy by měly koordinovaně a s podporou finančních prostředků EU zřídit regionální střediska ochrany hranic v oblastech vystavených migračnímu tlaku. Rovněž je třeba poskytnout evropské finanční prostředky na fyzickou infrastrukturu, posílení elektronické ochrany hranic a další inovativní nástroje pro ostrahu hranic. Vzhledem ke geopolitickému kontextu musíme změnit paradigma, a to z ochrany hranic na obranu hranic. V příštím víceletém finančním rámci EU by měly být zajištěny nové finanční zdroje na pokrytí všech potřeb v této oblasti.

Oddíl 3: Strategická spolupráce se třetími zeměmi

Nekontrolovaná migrace zatěžuje veřejné služby, narušuje místní hospodářství a podporuje sociální napětí, zejména v členských státech v první linii, jako je Španělsko, Itálie nebo Řecko, a v menších a geograficky zranitelných členských státech, jako je Kypr a Malta, s dopadem i na země sekundárního pohybu, jako je Německo nebo Francie. Strategická partnerství se třetími zeměmi jsou pro řízení migrace zásadní. Spolupráce se musí zaměřit na řešení základních příčin, zlepšení budování kapacit a správy hranic, boj proti nelegálním odchodům, převaděčství a obchodování s lidmi a usnadnění návratů. Dohody uzavřené s Tuniskem, Egyptem nebo Libanonem nám ukazují cestu, kterou je třeba se ubírat. Samotná dohoda mezi EU a Tuniskem přinesla hmatatelné výsledky a jen v letošním roce snížila počet nelegálních příjezdů do Itálie o 60 %. Naléhavě vyzýváme Komisi, aby dokončila jednání s Marokem a zahájila nová jednání tam, kde je to možné. Strukturované dialogy, operativní nasazení agentury Frontex a cílené financování ze strany EU toto úsilí posílí. Je rovněž třeba uzavřít dohody s nesousedními zeměmi, jako je Senegal a Mauretánie, o nasazení agentury Frontex, což je rozhodující pro kontrolu odchodu nelegálních migrantů směrem na Kanárské ostrovy, které jsou novou vstupní branou nelegální migrace do Evropy. Součástí strategických partnerství musí být také sdílení odpovědnosti za záchranu na moři a prosazování námořního práva, včetně bezpečných přístavů pro vylodění zachráněných migrantů. Všechny zúčastněné státy, včetně těch afrických, musí splnit svůj díl práce. Podpora EU třetím zemím by měla zahrnovat digitalizaci jejich správních orgánů, zavedení spolehlivého občanského stavu a vydávání biometrických a bezpečných certifikátů, které umožní výměnu biometrických údajů za bezpečných podmínek. EU musí využít všech dostupných nástrojů - diplomatické, hospodářské a rozvojové spolupráce - k budování silnějších, účinnějších a vzájemně prospěšných partnerství. Rozvojová pomoc by měla upřednostňovat země, které prokazují odhodlání řídit migraci. Revidované vízové mechanismy by měly odrazovat od zneužívání a předcházet hrozbám. A v případě nespolupráce musí být také vyvozeny důsledky. Třetí země, které nespolupracují při prevenci nelegálních odchodů nebo při provádění readmisních dohod či ujednání, ať už na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU, by neměly dostávat prostředky z fondů EU ani víza. Taková rozhodnutí by měla být schválena na úrovni EU a uplatňována jednotně ve všech členských státech.

Oddíl 4: Ochrana schengenského prostoru

Schengenský prostor je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace a jedním z hlavních pilířů evropského projektu. V posledních letech čelí schengenský prostor mimořádnému tlaku v důsledku hrozeb, které představují terorismus, radikalizace, organizovaný zločin a nepovolený druhotný pohyb státních příslušníků třetích zemí. Skupina EPP se zasazuje o bezpečný schengenský prostor bez hranic, který zároveň uznává právo členských států znovu zavést dočasné kontroly na vnitřních hranicích jako opatření poslední instance, které se uplatňuje výjimečně, přiměřeně, na omezenou dobu a které se zruší, jakmile hrozby pominou. Nebezpečí pro integritu Schengenu nepředstavují členské státy, ale samotné přetrvávající a vyvíjející se hrozby. Odolnost schengenského prostoru závisí na účinné správě vnějších hranic a na spolehlivých informačních systémech a databázích, jako jsou SIS a VIS. Naléhavě žádáme o urychlené zahájení provozu systémů EES a ETIAS. Zjednodušení procesů podávání žádostí o víza, digitalizace a zvýšení personální kapacity v regionech s vysokou poptávkou a lepší přeshraniční spolupráce jsou důležitými kroky k bezpečnějšímu schengenskému prostoru.

Oddíl 5: Provádění Evropského paktu o azylu a migraci

Evropský pakt o azylu a migraci je sice historickým dokumentem, ale je pouze základem, na němž musíme vybudovat plně komplexní přístup k řízení migrace ve všech jejích rozměrech. Je to dobrý začátek, ale nestačí to. Vyžaduje koordinované a včasné provádění, které by odráželo rozdílné podmínky v jednotlivých členských státech a účinně zapojovalo a podporovalo regionální i místní orgány. Harmonizované azylové systémy musí jasně rozlišovat mezi osobami, které potřebují ochranu, a ekonomickými migranty. Zabezpečení vnějších hranic a účinné postupy mají zásadní význam pro zajištění spravedlivého sdílení odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy. Členské státy musí s podporou Komise plně uvést do praxe přijaté právní předpisy EU a uplatňování stávajících právních předpisů. Musíme včas provést komplexní přezkum a plně využít koncepci bezpečné třetí země, abychom snížili počet příchozích. Kritéria pro připojení, jak byla zavedena, nevyhovují svému účelu a je třeba je zrušit.

Evropa není a nemůže být považována za jedinou destinaci pro veškerou nelegální migraci a žadatele o azyl. Je třeba brát v úvahu omezené zdroje a omezené přijímací kapacity. Stejně tak je třeba aktualizovat nařízení o kvalifikaci pro přiznání postavení uprchlíka nebo doplňkové ochrany, aby bylo možné čelit odlišné realitě v oblasti žádostí o azyl. V rámci dublinského mechanismu by mělo být veškeré úsilí zaměřeno na realizaci transferů v účinných a spolehlivých lhůtách, a tím odrazovat od nepovoleného druhotného pohybu.

Jako doplněk k provádění paktu může Unie zavést opatření, která budou motivovat a podporovat činnost členských států v oblasti integrace legálně pobývajících osob. Integrace je obousměrný proces, který vyžaduje, aby se migranti naučili místní jazyky, respektovali zvyky a zákony a přispívali společnosti. Sloučení rodiny by mělo vyžadovat prokázání integrace a finanční stability před jeho povolením. Integrační opatření by měla bojovat proti radikalizaci a paralelním společnostem.

Oddíl 6: Boj proti převaděčství migrantů

Více než 90 % nelegálních migrantů je závislých na převaděčích[1]. Bylo zjištěno, že převaděči migrantů a obchodníci s lidmi jsou stále násilnější a představují nebezpečí pro naši pohraniční stráž na všech úrovních a riziko pro naši vnitřní bezpečnost. K rozbití převaděčských sítí je nezbytná posílená přeshraniční spolupráce, sdílení zpravodajských informací a údajů, využívání moderních technologií a lepší koordinace mezi členskými státy a dalšími agenturami SVV. Frontex, Europol a Eurojust musí být posíleny, aby lépe podporovaly členské státy při odhalování, vyšetřování a stíhání organizované trestné činnosti ve všech jejích formách, zejména převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, a to i s využitím vyšetřovacích pravomocí, které nejsou spojeny s donucovacími prostředky. Stejně tak je třeba posílit právní rámec pro prevenci napomáhání neoprávněnému vstupu, průjezdu a pobytu s vyššími prahovými hodnotami minimálních trestů, včetně provozovatelů dopravy. Převaděči a obchodníci s lidmi našli v operacích SAR metodu, jak zneužít zranitelných osob a jurisdikce a odpovědnosti členských států a pokračovat ve své nezákonné činnosti, přičemž záchranné akce využívají jako nástroj k udržení svých zločineckých sítí a ohrožení dalších životů. Všichni aktéři, včetně občanské společnosti, musí dodržovat zákony. Kodex chování pro organizace občanské společnosti provádějící pátrací a záchranné operace by měl zajistit dodržování mezinárodního práva a zároveň odrazovat od zneužívání ze strany obchodníků s lidmi. Pro rozbití převaděčských sítí, plné využití zákona proti praní špinavých peněz a zavedení účinných pravidel pro konfiskaci a obrácené důkazní břemeno je zásadní přístup "sleduj peníze". Vyzýváme k revizi mandátu EPPO tak, aby do svého mandátu zahrnula převaděčství migrantů jako součást organizovaného zločinu.

Oddíl 7: Řešení instrumentalizace a ozbrojování migrantů

EU musí bojovat proti instrumentalizaci a ozbrojování migrantů nepřátelskými aktéry. Je třeba zabránit využívání zranitelných osob jako zbraně proti nám, ať už za účelem finančních nebo politických zisků. Ochrana našich hranic před takovými nepřátelskými akcemi je zároveň ochranou lidských práv instrumentalizovaných migrantů. Musíme plně využít všech možností našeho souboru nástrojů, včetně možností, které nám poskytuje Schengenský hraniční kodex a krizové nařízení. Současná azylová pravidla musí být přizpůsobena novým výzvám, aby se zabránilo zneužívání právních mezer autoritářskými režimy. K účinnému boji proti těmto hybridním hrozbám na vnějších hranicích EU i uvnitř státu je zapotřebí komplexnější definice instrumentalizace a weaponizace. Je třeba předložit lepší pravidla týkající se povinností poskytovatelů dopravy spolu s jasnými sankcemi za jejich nedodržení, včetně zákazu působení v EU. Kromě toho zdůrazňujeme, že je výsadou a povinností členských států zajistit všemi prostředky svou bezpečnost a územní celistvost. Proto je třeba uvažovat o mimořádných opatřeních, která jsou již zakotvena ve Smlouvách, včetně dočasné výjimky ze sekundárních právních předpisů, jako je právo na azyl, pokud jsou migranti zneužíváni jako zbraň proti EU, členským státům a našim společnostem. Měly by být vytvořeny týmy rychlé reakce EU, které by zvládaly pokusy o instrumentalizaci na hranicích vyvolané destabilizačními snahami podporovanými státem.

Oddíl 8: Pracovní migrace

Dobře řízená legální migrace může pomoci reagovat na vyvíjející se potřeby trhu práce, uspokojit současné i budoucí potřeby v oblasti kvalifikace a zajistit dynamickou ekonomiku. Může však kompenzovat úbytek domácích pracovních sil pouze tehdy, pokud talent a dovednosti nově příchozích osob odpovídají potřebám členských států, k čemuž napomáhají programy EU, jako je modrá karta. Rozdíly ve vzdělání, kulturním a jazykovém zázemí mohou představovat sociální problémy. Abychom maximalizovali přínosy legální migrace, musíme spojit politiky přilákání talentů a migrační cesty s důkladnými krátkodobými a dlouhodobými opatřeními na podporu začleňování a integrace. Toto úsilí umožní legálním migrantům plně přispívat k rozvoji a společné prosperitě EU. Legální migrace by měla hrát ústřední roli v širší diskusi, včetně spolupráce se třetími zeměmi původu a tranzitu s cílem účinně řídit migrační toky. V tomto ohledu budeme sledovat iniciativy navržené Evropskou komisí, jako je například EU Talent Pool a EU Talent Partnerships, přičemž budeme respektovat suverenitu členských států a pomáhat omezovat nelegální migraci.

Oddíl 9: Výhled do budoucna pro migrační a azylovou politiku odolnou vůči budoucnosti

EU musí přizpůsobit migrační politiky na základě osvědčených celosvětových postupů a trendů a řešit nejen bezprostřední výzvy, ale také budoucí migrační dynamiku. Našimi dvěma hlavními prioritami musí být zastavení nelegální migrace a prosazování rozhodnutí o navrácení. Protokol mezi Itálií a Albánií je prvním, ale rozhodujícím inovativním krokem k odrazení od nelegální migrace a k rozbití obchodního modelu převaděčů, neboť ukazuje, že žádost o azyl a jeho vyřízení v bezpečných třetích zemích jako hlavní pravidlo je možné. Naléhavě vyzýváme Komisi, aby dále pokračovala v diskusích o regionálních vyloďovacích platformách na obou stranách Středozemního moře a dalších inovativních řešeních, kde lze bezpečně přijímat žadatele o azyl a účinně, důstojně a humánně posuzovat jejich žádosti. Stejně tak musí Komise usilovat o zřízení středisek řízených EU mimo EU, kam by mohly být určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje rozhodnutí o navrácení, přemístěny, zatímco čekají na konečné vyhoštění (návratová střediska). Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 se významně podílí na ochraně osob prchajících před pronásledováním. Globální prostředí se však od jejího vzniku výrazně vyvinulo a došlo k vývoji, který úmluva nepředpokládala. Koncepce doplňkové ochrany navíc vedla k vytvoření dvojího systému, který podkopává účinnost společného evropského azylového systému a zpochybňuje solidaritu v rámci EU. EU musí zahájit dialog o přizpůsobení Ženevské úmluvy současnému světu a usilovat o vytvoření soudržnějšího a komplexnějšího rámce, který by zajistil důkladnou ochranu uprchlíků a zároveň řešil oprávněné obavy členských států týkající se bezpečnosti a řízení migrace. Takové proaktivní zapojení by potvrdilo závazek EU k lidským právům a její vedoucí úlohu při utváření citlivého mezinárodního režimu ochrany uprchlíků.


[1] Údaje Evropské komise.