Poziční dokument skupiny EPP k ASYLU A MIGRACI

Předmluva k druhému vydání

V dubnu 2020 přijala skupina EPP po rozsáhlých diskusích v rámci skupiny komplexní poziční dokument o azylu a migraci. Tento dokument, který stanoví naše klíčové priority v oblasti azylu a migrace, je stále velmi aktuální. Nicméně azylovou a migrační politiku Unie ovlivnila řada událostí.

V souvislosti s celosvětovou pandemií způsobenou virem SARS-CoV-2, která začala v březnu 2020, byly znovu zavedeny kontroly na vnitřních hranicích a narušeno fungování schengenského prostoru a volný pohyb osob. Vedla k drastickému, dočasnému poklesu počtu nelegálních příjezdů do EU. Počet nelegálních vstupů v prvních třech čtvrtletích roku 2022 je však nejvyšší od roku 2016, což mimo jiné ukazuje na opožděný vliv převzetí moci v Afghánistánu hnutím Taliban na migraci do Evropy. Nejaktivnějšími trasami zůstávají západní Balkán a centrální Středomoří. V důsledku toho několik členských států buď zachovalo, nebo znovu zavedlo kontroly na vnitřních hranicích.

V létě 2021 zahájil Lukašenkův režim hybridní útok na východní hranice EU prostřednictvím instrumentalizace migrantů. Běloruské orgány organizovaly vstup státních příslušníků třetích zemí z Blízkého východu do Minsku a jejich další pohyb do EU, a to i za použití síly vůči migrantům a porušení litevské, lotyšské a polské suverenity. Tato instrumentalizace migrantů navazuje na model, který byl již dříve pozorován v řeckém Evrosu tureckými orgány v únoru 2020 a ve španělské Ceutě marockými orgány v květnu 2020, jakož i na pokračující instrumentalizaci pozorovanou na Kypru prostřednictvím zelené linie ze strany Türkiye v posledních 6 letech.

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko nezákonnou útočnou válku proti Ukrajině, která vyvolala největší vysídlení obyvatelstva v Evropě od druhé světové války a vůbec první aktivaci směrnice EU o dočasné ochraně od jejího přijetí v roce 2001 v důsledku války v Jugoslávii. Bezprecedentní solidarita s ukrajinskými uprchlíky je silnou stránkou EU a ukazuje, že existuje ochota poskytnout solidaritu členským státům, které jsou pod tlakem. Přijímání ukrajinských uprchlíků však vedle vysokého počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají o mezinárodní ochranu v EU, zatěžuje azylové a přijímací systémy členských států. Brutální agrese Ruska proti Ukrajině navíc vyvolala celosvětovou potravinovou krizi, která obzvláště silně zasáhla rozvojové země a vytvořila tlak na členské státy v první linii, jako je Rumunsko a Polsko, které zajišťovaly tranzit obilí z Ukrajiny.

V této souvislosti tento poziční dokument o azylu a migraci předpokládá cílenou revizi a aktualizaci dokumentu z dubna 2020, zejména zavedením nových politických návrhů k řešení situací instrumentalizace a k identifikaci zkušeností získaných z přijímání ukrajinských uprchlíků a ze směrnice o dočasné ochraně.

Úvod

Masová migrace je celosvětovým jevem. Lidé se vždy stěhovali mezi kontinenty i v rámci nich, hnáni válkami a konflikty, strachem, chudobou, nestabilitou, změnou klimatu, hladem a nadějí na nalezení lepšího místa k životu. Lidé se také legálně a organizovaně stěhují za studiem, prací nebo za rodinou do jiných zemí. Tento poziční dokument se však zaměřuje především na osoby, které hledají mezinárodní ochranu, a na nelegální migraci.

Křesťanská demokracie vychází ze zásady lidské důstojnosti, která přikazuje neodmítnout pomoc těm, kteří ji potřebují. Inspirována touto zásadou chce skupina EPP zajistit humánní přístup k migraci založený na odpovědných řešeních.

V roce 2021 donutily krize různého druhu k útěku 16,1 milionu lidí. Tím se podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zvýšil celkový počet nuceně vysídlených osob až na 103 milionů v polovině roku 2022. Na konci roku 2021 bylo přibližně 53,2 milionu z nich vnitřně vysídlených a zbytek byl vysídlen mimo zemi původu.

Zvládání migrace je a bude pro Evropu jednou z určujících mezigeneračních výzev a příležitostí. Zkušenosti z posledního desetiletí ukázaly, že je třeba přijmout účinná opatření k omezení nelegální migrace, která bude i v příštích letech přetrvávajícím problémem.

Základní trendy hospodářského vývoje, demografické změny, globalizace v dopravě a komunikacích i nestabilita v sousedních regionech znamenají, že lidé budou i nadále usilovat o příchod do EU za účelem získání útočiště, hledání lepšího života nebo shledání se svými blízkými rodinnými příslušníky. Je proto nezbytné, aby Evropská unie konečně našla společnou evropskou odpověď na tuto výzvu, která zajistí smysluplnou solidaritu a odpovědnost v souladu s článkem 80 SFEU.

V letech 2015/2016 čelila Evropská unie výjimečné výzvě, když k jejím břehům během dvou let dorazily téměř dva miliony lidí, kteří na cestě do Evropy často riskovali život v rukou převaděčů.

K řešení této výzvy byla zavedena řada opatření a byly navrženy nové právní předpisy, ale boj proti obchodníkům s lidmi a převaděčům, podpora legálních cest, posílení našich vnějších hranic a řešení nelegální migrace jsou vzájemně propojeny. Evropská unie nicméně stále diskutuje o způsobech, jak najít společný přístup v oblasti azylu a migrace.

Probíhající diskuse o vytvoření nového komplexního legislativního rámce musí být naléhavou prioritou, aby reforma společného evropského azylového systému (CEAS) byla provedena ještě v tomto volebním období.

Ochrana zranitelných osob - boj proti převaděčským a obchodním sítím

Podle Europolu se více než 90 % lidí, kteří přicházejí do EU nelegálně, obrací na převaděče, aby jim usnadnili část celé cesty. Nejaktivnějšími migračními trasami jsou i nadále západní Balkán - kde bylo v roce 2022 zaznamenáno 45 % všech odhalených nelegálních vstupů do Evropské unie - a centrální Středomoří. Tyto cesty nemusí nutně končit příchodem na území EU. Po překročení vnějších hranic zločinecké sítě pokračují ve své činnosti, usnadňují nepovolený druhotný pohyb v rámci EU a vytvářejí půdu pro další sexuální nebo pracovní vykořisťování a zakládání struktur organizovaného zločinu. Je povinností všech členských států a jejich orgánů vyvinout co největší úsilí, aby zabránily tomu, aby lidé nastupovali na nebezpečné lodě a nechali se chytit do pasti převaděčů a obchodníků s lidmi.

Restriktivní opatření zavedená během pandemie ukázala schopnost převaděčských a obchodnických sítí rychle se přizpůsobit a využívat nové trasy, technologie a modi operandi. Cynické a nelidské obchodní modely převaděčských sítí ohrožují na celé délce každé trasy lidské životy, zejména ženy a děti. Odrazování od nelegální migrace proto musí být jádrem našich politik jako prostředek boje proti zločineckým sítím a jejich zneužívání zranitelných osob.

Je na členských státech, aby rozhodly, kdo vstoupí na jejich území - nikoliv na zločincích. Je nezbytné posílit všechna opatření proti pašerákům a obchodníkům s lidmi, rozbít jejich obchodní model a ukončit jejich beztrestnost. Posílená přeshraniční spolupráce, zvýšená výměna informací a koordinace mezi členskými státy, koordinované operativní akce, jakož i odpovídající odborná příprava a zdroje pro příslušné orgány a agentury, to vše je nezbytné pro řešení problémů, jako je obchodování s lidmi, a pro zajištění toho, aby převaděči a obchodníci s lidmi neměli žádný prostor pro své jednání. Komise by měla vyhodnotit již přijatá opatření proti převaděčství a obchodování s lidmi a v případě potřeby navrhnout legislativní a nelegislativní opatření k posílení boje proti těmto zločineckým sítím a k ochraně životů uprchlíků.

Klíčem k prevenci převaděčství a obchodování s migranty zůstává užší zapojení, sdílení informací, koordinace a dobře strukturovaná a trvalá spolupráce se třetími zeměmi. To zahrnuje budování kapacit s ohledem na účinné azylové právní předpisy, prosazování práva a správu hranic, ale také v oblastech, jako je vzdělávání, institucionální a hospodářské reformy a sociální politika. Nezbytná je rovněž podpora informačních a osvětových kampaní o rizicích převaděčství, obchodování s lidmi a nelegální migrace. Jedná se o jednu z klíčových složek prevence potenciálních migrantů a žadatelů o azyl, včetně osob ve zvláště zranitelných situacích, jako jsou děti, aby se vydávali na nebezpečné cesty do EU.

Tato dobře strukturovaná a trvalá spolupráce se třetími zeměmi je klíčovým faktorem pro dosažení cílů evropské integrované správy hranic. V této souvislosti skupina EPP vítá opatření Komise zaměřená na zavedení agentury FRONTEX ve třetích zemích prostřednictvím operativních dohod. Komise by prostřednictvím fondů EU měla rovněž podporovat členské státy, které bilaterálně vysílají příslušníky a provádějí opatření na ochranu hranic tam, kde agentura FRONTEX nepůsobí, aniž by byla dotčena nezbytná soudržnost a koordinace na úrovni EU.

Využívání a monitorování platforem sociálních médií může hrát ústřední roli jako nástroj pro identifikaci sítí převaděčů a obchodníků s lidmi a zabránit tomu, aby se lidé uchylovali k jejich cynickým a nelidským metodám. Humanitární operace financované EU by měly i nadále zohledňovat specifické potřeby a zranitelnost dětí a zajišťovat jejich ochranu v případě jejich vysídlení. Je třeba pokračovat ve všech programech EU s přísným rozpočtovým dohledem a kontrolou v klíčových zemích původu a tranzitu a tyto programy by měly být prováděny v rámci soudržné strategie se třetími zeměmi.

Komise by měla každoročně vyhodnocovat migrační politiku EU, včetně veškerých tlačných a tažných faktorů, jakož i připravenost a připravenost zemí západního Balkánu konstruktivně spolupracovat s členskými státy v otázkách migrace, aby se zvýšila schopnost Unie strategicky předvídat a být připravena na krize, což je pro odolnost Unie v této oblasti zásadní.

Nejlepší zájmy dětí musí být posuzovány a zohledňovány jako prvořadé hledisko při všech činnostech nebo rozhodnutích, které se jich týkají, přičemž by mělo být zajištěno právo každého dítěte na to, aby s ním bylo zacházeno především jako s dítětem.

Posílení schengenského prostoru: klíčová opatření1^{(viz pdf}

Schengenský prostor je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace a jedním z hlavních pilířů evropského projektu. Zaručuje volný pohyb více než 400 milionů občanů EU spolu se státními příslušníky třetích zemí, kteří se na území Unie legálně zdržují.

V posledních letech byl schengenský prostor pod mimořádným tlakem kvůli hrozbám, které představují terorismus, radikalizace, organizovaný zločin, nepovolený druhotný pohyb státních příslušníků třetích zemí a v poslední době také omezení, která přinesla pandemie.

Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (FRONTEX) je milníkem v historii evropské správy hranic a zásadním prvkem pro zajištění účinné ochrany vnějších hranic Evropy. Zřízení plnohodnotného systému evropské pohraniční a pobřežní stráže proměnilo zásady sdílené odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy a Unií v hmatatelnou realitu. Agentura pozorně sleduje ochranu vnějších hranic EU a podporuje uplatňování opatření Unie týkajících se jejich správy, zatímco členské státy si ponechávají primární odpovědnost za správu svých vnějších hranic ve vlastním národním zájmu a v širším zájmu všech členských států. V plné spolupráci s členskými státy se snaží rychle identifikovat a řešit jakékoli bezpečnostní hrozby na území, na němž působí její pracovníci.

Skupina PPE důrazně podporuje agenturu FRONTEX jako klíčovou agenturu EU a důrazně odmítá jakékoli pokusy oslabit její úlohu při ochraně vnějších hranic EU. Skupina EPP dále bere na vědomí, že úředník agentury pro základní práva se zasazuje o větší zapojení agentury FRONTEX do monitorování a podpory členských států při plnění jejich povinností stanovených v acquis EU.

Vítáme rovněž rozšíření mandátu agentury FRONTEX prostřednictvím nařízení (EU) 2019/1896, které agentuře umožňuje podepisovat operativní dohody a vysílat týmy s výkonnými pravomocemi do jakékoli třetí země Orgány EU by měly agentuře zajistit odpovídající financování, aby mohla vykonávat svůj mandát, a to prostřednictvím potřebného vybavení a personálu. V tomto ohledu by agentura měla bez dalšího odkladu dosáhnout strategického cíle, kterým je kapacita 10 000 operativních pracovníků. Agentura EU působící doma nebo v zahraničí musí vždy dodržovat hodnoty Evropské unie.

Skupina PPE vítá politický dokument Komise, který vypracovává víceletou strategickou politiku evropské integrované správy hranic (EIBM), jakožto nástroj, který má pro členské státy a Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž (EBCG) zásadní význam při správě vnějších hranic EU.

V návaznosti na přijetí pravidel o interoperabilitě informačních systémů, včetně systému vstupu/výstupu, Vízového informačního systému, Schengenského informačního systému a Evropského systému pro cestovní informace a povolení, se zavádí řada posílených nástrojů kontroly hranic, které mají zvýšit výměnu informací mezi členskými státy. Skupina PPE vítá závazek Komise zavést nejmodernější systém pro sdílení informací o vstupu a vstupu s cílem chránit Unii a její občany.

Reforma systému Eurodac a nové nařízení zavádějící screening státních příslušníků třetích zemí by měly být urychleně dokončeny, aby se odstranily veškeré informační mezery a slepé uličky a zároveň se zajistila základní práva všech žadatelů. Rozšířené kategorie pro registraci státních příslušníků třetích zemí v systému Eurodac navíc zajistí lepší sledování pohybu v rámci EU a zabrání podvodům s identitou.

Všechny agentury v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, které se podílejí na správě hranic, by měly mít k dispozici odpovídající finanční prostředky, aby byla zajištěna jejich každodenní činnost a schopnost chránit vnější hranice EU a bezpečnost v schengenském prostoru, zejména s ohledem na jejich operativní podporu členským státům při zvládání vysídlení způsobeného ruskou válkou na Ukrajině. Operace musí respektovat základní práva a mezinárodní právo.

Komise předložila návrh na změnu Schengenského hraničního kodexu a schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu, aby byl schengenský prostor silnější a lépe přizpůsobitelný neustálým výzvám. V tomto ohledu skupina PPE zdůrazňuje, že členské státy si ponechávají právo zavést dočasné kontroly na vnitřních hranicích jako krajní opatření, které by mělo být zavedeno pouze výjimečně a přiměřeně na omezenou dobu. Každé takové opatření by mělo být zrušeno, jakmile hrozby pominou. Skupina PPE proto vítá návrhy alternativ ke kontrolám na vnitřních hranicích.

V době, kdy je ohrožena evropská bezpečnostní architektura, by rozšíření schengenského prostoru zajistilo dodatečnou bezpečnost a lepší kontrolu na vnějších hranicích Evropy. V tomto ohledu skupina EPP vítá plné přistoupení Chorvatska k schengenskému prostoru a naléhavě vyzývá Radu, aby podnikla všechny nezbytné kroky k přijetí rozhodnutí o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis na Bulharsko a Rumunsko v nejbližším možném termínu v roce 2023, a zajistila tak pro tyto členské státy co nejrychlejší zrušení kontrol osob na všech vnitřních hranicích. Bulharsko a Rumunsko jsou spolehlivými partnery, kteří chrání vnější hranice EU a účinně přispívají k vysoké úrovni bezpečnosti a prosperity, jak ukázaly nedávné krize. Stejně jako v případě Chorvatska by přistoupení Bulharska a Rumunska posílilo schengenský prostor a rovněž by pomohlo zajistit rovná práva pro všechny občany v jeho rámci.

Skupina EPP rovněž vítá navrhovaná ustanovení Schengenského hraničního kodexu, která výslovně zavazují Evropskou komisi stanovit společné minimální normy pro ostrahu vnějších pozemních hranic na evropské úrovni, jakož i ustanovení, která podrobněji stanoví možnosti ostrahy hranic v situaci instrumentalizace migrantů s důrazem na preventivní opatření.

Zlepšení navracení a zpětného přebírání osob

Účinné provádění společného evropského azylového systému a ochrana schengenského prostoru vyžadují účinnou návratovou politiku pro ty státní příslušníky třetích zemí, kteří nemají právní důvod k pobytu v EU.

Každý rok je přibližně 500 000 státních příslušníků třetích zemí nařízeno opustit EU, protože nemají právo vstoupit na její území nebo na něm zůstat. Podle Evropského účetního dvora je pouze 19 % z nich vráceno do zemí mimo evropský kontinent. Při zohlednění zemí v Evropě se tento podíl mírně zvýší na 29 procent. Navzdory neustálému úsilí členských států, Evropské komise a agentury FRONTEX, včetně jmenování koordinátora EU pro navracení v březnu 2022 a přijetí strategie EU pro dobrovolné návraty, není míra navracení zdaleka uspokojivá. To si často vybírá daň nejen na zúčastněných osobách, ale také na přijímacích zařízeních EU a dotčených místních komunitách. Pro systém je nezbytné, aby se počet návratů výrazně zvýšil.

Zvýšení počtu návratů vyžaduje další úsilí členských států a třetích zemí. Návratové systémy členských států musí fungovat koordinovaně. Mezi klíčová opatření patří aktivní sledování situace státních příslušníků třetích zemí během celého návratového řízení, posílení pomoci spolupracujícím státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou ochotni dobrovolně odejít, a zajištění dodržování povinnosti návratu. Kromě toho je třeba posílit sdílení informací a koordinaci zamítnutých žádostí mezi přijímacími zařízeními a příslušnými subjekty zapojenými na místě, aby se zabránilo útěkům a druhotnému pohybu při plném dodržování základních práv. Dokončení přepracovaného znění návratové směrnice je proto nezbytné. Veškeré úsilí v oblasti navracení by mělo zajistit, pokud je to možné a vhodné, aby bylo rozhodnutí o navrácení státních příslušníků třetích zemí vyřízeno v přijímacím středisku bez zbytečného prodlužování doby zajištění.

Úplné zavedení Schengenského informačního systému pro navracení je rovněž klíčové pro zlepšení postupů na hranicích a předcházení druhotnému pohybu.

Členské státy by měly plně využívat nový mandát agentury FRONTEX k usnadnění a koordinaci navracení, přičemž by měly zohlednit jeho rozšíření jak ve vnitřním, tak ve vnějším rozměru, včetně činností před návratem a po něm. Měli bychom také lépe využívat koordinátora navracení, abychom zajistili účinný a společný evropský systém navracení.

V rámci dohody z Cotonou se každý z afrických a karibských tichomořských států zavázal k navracení a zpětnému přebírání všech svých státních příslušníků, kteří se neoprávněně nacházejí na území členského státu Evropské unie, a to na žádost tohoto členského státu a bez zbytečných průtahů. Tento závazek nepřinesl v této oblasti očekávané výsledky. Vyzýváme proto k podpoře nové dohody o partnerství mezi EU a zeměmi AKT za účelem lepší vymahatelnosti aspektů spolupráce mezi EU a zeměmi AKT týkajících se migrace a vyzýváme k její ratifikaci a vstupu v platnost. Skupina PPE vyzývá Radu, aby zajistila, že všechny členské státy přijetí dohody co nejdříve jednomyslně podpoří.

Sjednávání i provádění readmisních nástrojů by se mělo opírat o silný a konzistentní signál, že EU a její členské státy očekávají spolupráci ze strany dotčené třetí země. K tomuto účelu slouží nařízení o vízovém kodexu, které by Unie a její členské státy měly využívat. V tomto ohledu skupina PPE zdůrazňuje, že předpokladem zrušení vízové povinnosti je, aby třetí země sladila svou vízovou politiku s politikou EU.

Je nezbytné, aby Komise přezkoumala účinnost mechanismu pozastavení v článku 8 nařízení 2018/1806. Stávající postupy jsou zatěžující a nelze je snadno použít, když se objeví problém. Členské státy by rovněž měly mít možnost oznámit zvýšení počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří přicestují přes země, jež jsou osvobozeny od vízové povinnosti.

Skupina PPE bere na vědomí úspěšné využívání podmíněnosti vízového režimu a znovu vyzývá k rozšíření mechanismu podmíněnosti i na rozvojovou pomoc.

Spolupráce by nicméně měla být oboustranně výhodná a měla by být založena na zásadě "více za více", včetně vízové politiky EU, podle níž je dodatečné úsilí zemí původu a tranzitu odměněno zvýšenou spoluprací a dodatečnou podporou ze strany EU.

Všechny příslušné politiky, nástroje a pomůcky EU, včetně obchodních dohod, stejně jako rozvojová pomoc, legální migrace a vízová politika, by měly být propojeny se spoluprací třetích zemí v oblasti migrace a navracení a zpětného přebírání osob. Je zásadní, aby se využily stávající readmisní dohody a aby EU a její členské státy uzavřely nové readmisní dohody o partnerství v oblasti migrace a mobility se třetími zeměmi.

Měly by být prováděny pravidelné přezkumy úrovně spolupráce, aby se zajistilo, že partnerství budou založena na udržitelné spolupráci. Základem veškeré spolupráce by mělo být společné dodržování a odpovědnost za ochranu základních práv. Nedostatečná spolupráce zemí původu a tranzitu by měla vést ke snížení spolupráce a podpory ze strany EU, aniž by byla dotčena nezbytná humanitární pomoc.

Pokud jde o vnitřní rozměr mandátu agentury FRONTEX v oblasti navracení, měla by dále posílit společnou platformu pro shromažďování informací, analýzu, plánování a organizaci společných akcí s cílem usnadnit spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi, zejména při organizaci a provádění návratových a readmisních řízení.

Je nezbytné, aby rozhodnutí o navracení byla vzájemně uznávána. Přestože všechny členské státy musí posílit své aktivity v této oblasti, účinnost navracení lze zlepšit pouze tehdy, pokud zvýšíme koordinaci mezi členskými státy a budeme usilovat o evropský přístup. V tomto ohledu skupina PPE podporuje práci koordinátora EU pro navracení a sítě na vysoké úrovni pro navracení.

Evropská síť styčných úředníků pro přistěhovalectví v kombinaci se styčnými úředníky pro navracení agentury FRONTEX a evropskými styčnými úředníky pro migraci ve třetích zemích by měla vést k jejich efektivnímu nasazení ve třetích zemích a umožní jim odpovídající dohled na operativní úrovni na základě konkrétních žádostí členských států o navrácení nebo zpětné převzetí.

Strategie EU pro dobrovolné návraty a reintegraci, kterou Komise představila v dubnu 2021, a operační strategie pro účinnější návraty, kterou Komise přijala v lednu 2023, jsou důležitými nástroji pro zajištění rychlejšího a udržitelnějšího navracení státních příslušníků třetích zemí. Skupina PPE očekává, že EU a její členské státy budou v rámci svých pravomocí tuto strategii plně provádět, včetně podpory a prosazování konkrétních programů sociální a pracovní reintegrace. Měla by být připravena strategie EU pro nucené návraty.

Společný evropský azylový systém a nový pakt o migraci a azylu.

V roce 2020 Komise navrhla Nový pakt o migraci a azylu, který vychází z návrhů reformy společného evropského azylového systému z roku 2016. Jeho cílem je zajistit komplexní přístup mimo jiné v oblasti správy hranic, migrace, azylu a integrace.

Naše priority se zásadně nezměnily. Pro skupinu EPP je nesmírně důležité zavést společný migrační a azylový systém, který bude schopen vždy řádně fungovat a reagovat na současné i budoucí migrační krize a globální migrační trendy. Potřebujeme systém, který bude chránit osoby v nouzi, evropské občany a vnější hranice EU a jehož cílem bude obnovit důvěru mezi členskými státy a důvěru ve schopnost Evropské unie řídit migraci.

Nové nařízení o řízení azylu a migrace zahrnuje v rámci paktu přepracování dublinského systému, aby se určil odpovědný členský stát. Pro skupinu EPP je zásadní, aby nové nařízení zajistilo spravedlivé rozdělení odpovědnosti, lepší dodržování pravidel a hierarchie kritérií pro určení členského státu EU odpovědného za posouzení žádosti o azyl a účinné provádění předávání osob. Je třeba posílit spolupráci a důvěru mezi členskými státy.

Azylový a migrační systém by se měl řídit zásadou solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, včetně finančních dopadů. V této souvislosti zřizuje nařízení o řízení azylu a migrace mechanismus solidarity pro řešení situací migračního tlaku. Pro skupinu EPP je zásadní, aby všechny členské státy v rámci mechanismu solidarity spravedlivě přispívaly. Skupina EPP je pro povinný mechanismus solidarity s flexibilními způsoby podpory členských států v nouzi, včetně finančních příspěvků, dobrovolného přemístění a dalších opatření.

EU by měla zajistit, aby většina žádostí žadatelů o azyl byla posuzována na vnějších hranicích Unie nebo v tranzitní zóně členského státu před vydáním rozhodnutí o povolení vstupu žadatele na území EU. Hraniční řízení v přepracovaném znění nařízení o azylovém řízení je důležitým nástrojem k zajištění jasného postupu při podávání žádostí a ke zlepšení správy hranic. S ohledem na to, že míra schválených žádostí o azyl v EU je nižší než 40 %, musí být hranice pro povolení hraničního řízení realistická. Kromě toho musí členské státy při uplatňování hraničního řízení zajistit, aby osoby, na které se vztahuje, nebyly oprávněny vstoupit na území EU. Bez ohledu na to by všichni žadatelé měli mít v přijímacích zařízeních EU přijatelné a přiměřené podmínky.

Bez ohledu na to by měly pokračovat diskuse o možnosti umožnit podávání žádostí o azyl mimo území EU, což by mohlo vytvořit legální cestu do Unie pro osoby požívající mezinárodní ochrany. V této souvislosti skupina PPE rovněž podporuje rychlé přijetí rámce EU pro přesídlování.

Nová pravidla pro azyl by měla zefektivnit a zvýšit odolnost systému, odradit od zneužívání a zabránit nepovolenému pohybu osob. Měly by také existovat jasné a přiměřené povinnosti pro žadatele a definované důsledky v případě jejich nedodržení. Dodržování základních práv musí být prioritou.

Každá bezpečná země ve Středozemním moři, a to jak členské státy EU, tak třetí země, má svou úlohu při pátracích a záchranných operacích. Vylodění by mělo vždy probíhat v souladu s mezinárodním právem, a to i v případě, že k němu dochází mimo území EU.

Záchrana životů na moři je právní povinností podle mezinárodního práva i práva Unie, ale je především aktem lidskosti a solidarity vůči lidem v nouzi na moři. Plavidla provádějící pátrací a záchranné operace musí dodržovat příslušné mezinárodní právo a právo Unie, řídit se pokyny příslušného záchranného koordinačního centra, dodržovat pravidla a spolupracovat s orgány členských států a agenturou FRONTEX, aby byla zajištěna bezpečnost migrantů. Měly by rovněž pracovat za bezpečnostních a hygienických podmínek stanovených v rámci platných pravidel zemí prvního vstupu. Všechny agentury EU, včetně agentury FRONTEX, jsou povinny dodržovat základní práva všech osob žádajících o azyl. Skupina PPE vyzývá Komisi, aby předložila kodex chování pro zapojení organizací občanské společnosti účastnících se pátracích a záchranných akcí, aby se zabránilo ztrátám na životech na moři a zajistil se humanitární přístup a zároveň se dále odrazovalo od pašeráctví lidí a sítí obchodníků s lidmi. Při přípravě takového kodexu chování by Komise měla v první fázi konzultovat agenturu FRONTEX a orgány členských států, které pracují v první linii, a poté další příslušné subjekty, jako jsou organizace občanské společnosti.

EU by měla v rámci ucelené "strategie pro Afriku" obnovit diskusi o regionálních vyloďovacích platformách na obou stranách Středozemního moře, kde by mohli být žadatelé o azyl bezpečně přijímáni a jejich žádosti posuzovány účinným, důstojným a humánním způsobem. Takové regionální platformy pro vylodění by mohla provozovat Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) a agentura FRONTEX, aniž by bylo dotčeno řádné fungování reformovaného dublinského systému.

Dohoda mezi EU a Tureckem výrazně snížila migrační tlak na Evropu po migrační krizi v letech 2015/2016. Od března 2020 však Türkiye přestalo přijímat jakékoli návraty z řeckých ostrovů, a to bez jakéhokoli platného odůvodnění. Türkiye navíc odmítá spolupracovat s Kyprem na navracení a zároveň pokračuje v instrumentalizaci migrantů přes zelenou linii. Turecké orgány navíc dělají jen velmi málo pro to, aby plnily svůj závazek vyplývající ze společného prohlášení, že zabrání nelegální migraci z Türkiye do EU. EU by měla zvýšit své úsilí, aby Türkiye dostála svým závazkům vyplývajícím z dohody mezi EU a Türkiye.

Uzavřením podobných dohod s tranzitními zeměmi a zeměmi původu lze zabránit nelegální migraci a zároveň může velké množství migrantů využít finanční podpory v těchto zemích.

Další posílení a harmonizace pravidel společného evropského azylového systému by rovněž měly zajistit, aby bylo zacházení v celé EU relativně rovné, a omezit nepatřičné faktory, které přitahují migranty k příchodu do EU.

Schopnost rozhodujících orgánů provádět důsledné a spravedlivé posuzování žádostí o mezinárodní ochranu závisí na řadě faktorů, které jsou vlastní jejich vnitřní organizaci, zdrojům a fungování. Klíčem k rychlému a účinnému azylovému řízení je předsunutí azylových systémů a politika investic do kvality rozhodování v prvním stupni prostřednictvím poskytnutí dostatečných zdrojů příslušným orgánům, jakož i školení jejich zaměstnanců a klíčové procesní záruky, které žadatelům umožní předložit všechny náležitosti jejich žádostí v co nejranější fázi.

Pro dobře řízený azylový a migrační systém v EU je nezbytná interoperabilita rozsáhlých informačních systémů, jako je Eurodac, Schengenský informační systém, Vízový informační systém, ECRIS TCN a systém vstupu a výstupu, které členským státům a agenturám EU poskytují zásadní údaje pro lepší správu žadatelů o víza, kontrolu migračních toků, sledování nepovolených druhotných pohybů a včasné vyhodnocování bezpečnostních hrozeb.

Úloha Agentury Evropské unie pro azyl EUAA je klíčová, pokud jde o poskytování podpory členským státům při vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu a také při školení pracovníků odpovědných za vyřizování žádostí o azyl. Jako plnohodnotná agentura je nyní EUAA pověřena širším seznamem úkolů, které se ukázaly jako zásadní pro podporu členských států a třetích zemí při řešení azylu a migrace.

Legální migrace

Musíme zachovat spravedlivé a nezbytné rozlišení mezi těmi, kteří do EU přicházejí legálním způsobem, a těmi, kteří přicházejí nelegálně. Legální migrace musí hrát ústřední roli v celkové diskusi, a to i se třetími zeměmi původu a tranzitu, o tom, jak spolupracovat při řízení migračních toků.

Pracovní migrace má významný územní dopad a přináší stárnoucí a demograficky klesající EU příležitosti i výzvy. Pokud bude legální pracovní migrace úspěšně řízena, může úspěšně doplňovat ostatní politiky a zvrátit nejen tento demografický trend, ale také nedostatek pracovních sil a úbytek pracovních sil. Vzdělanostní, kulturní a jazykové zázemí se však někdy může změnit v rozdělující sociální překážky. Proto je vedle politik pro přilákání talentů a vytvoření cest pro pracovní migraci zapotřebí i dalších krátkodobých až dlouhodobých politik, které by legálním migrantům usnadnily začlenění a integraci do společnosti.

Inteligentní řízení migrace vyžaduje proaktivní politiku udržitelných, transparentních a dostupných legálních cest, které budou přínosem pro Evropu i země původu, aby byly lépe chráněny zranitelné osoby. To by nemělo negativně ovlivnit rozvojové vyhlídky rozvojových zemí.

EU musí zlepšit migrační pravidla a hledat způsoby, jak přilákat manuální pracovní sílu i vysoce kvalifikované legální migranty a podnikatele, kteří mohou obsadit volná pracovní místa a podpořit hospodářský růst. Novelizovaná směrnice EU o modré kartě a probíhající reformy směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech a směrnice o jednotném povolení mohou přispět ke zlepšení situace na trhu práce v Evropě i v zemích původu. Je třeba respektovat pravomoci členských států v této oblasti a jsou to členské státy, které určují podmínky pro poskytování přístupu na své trhy práce.

Musíme také posílit spolupráci se třetími zeměmi, abychom přiměřeně informovali o faktech a přesných informacích o výhodách volby legálních a bezpečných cest namísto nelegálních a nebezpečných cest. EU musí s těmito zeměmi vést strukturovaný a smysluplný dialog o potřebách legální migrace a o spolupráci v boji proti nelegální migraci podle zásady "více za více".

Legální migrace se musí stát součástí celkové diskuse, mimo jiné se třetími zeměmi původu a tranzitu, o tom, jak spolupracovat při řízení migračních toků. EU by měla podporovat spolupráci malých a středních podniků mezi členskými státy a třetími zeměmi a prosazovat systém investic, nikoliv pouze podpory. Je třeba zapojit podniky a informovat je o možnostech a výhodách zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí a o právních postupech, které k tomu vedou, a zároveň bojovat proti vykořisťování nelegálních migrantů a posílit sankce vůči zaměstnavatelům, kteří jednají v rozporu se zákonem. Musíme plně využívat rezervy talentů EU a partnerství s talenty, aby odpovídaly potřebám trhu práce.

Mělo by se začít uvažovat o možných způsobech změny rámce EU pro řízení legální a zejména pracovní migrace, včetně zvážení bodových modelů, jaké byly vyvinuty v Kanadě a dalších zemích, a s ohledem na pravomoci členských států.

Přesídlení je bezpečnou a legální alternativou k nelegálním a nebezpečným cestám pro osoby, které potřebují ochranu, a projevem evropské solidarity se zeměmi mimo EU, které hostí velké množství osob prchajících před válkou nebo pronásledováním. Mělo by zůstat na členských státech, aby určily, kolik osob bude v rámci EU přesídleno. Přetrvávající závazek členských států k přesídlování jako bezpečné a legální cestě do EU potvrzuje, že se i nadále jedná o užitečný nástroj umožňující lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, přijít do EU spořádaným, řízeným, bezpečným a důstojným způsobem. Zároveň by se měla zvýšit odpovědnost za ochranu nejen ze strany EU jako celku, ale stejnou měrou i ze strany mezinárodního společenství, neboť ta je v současné době na globální úrovni rozdělena nerovnoměrně. Další vývoj v tomto ohledu by měl být podporován a vycházet z Fóra OSN pro uprchlíky, kde by se měla zásada mezinárodního sdílení odpovědnosti konkrétně uplatnit.

Řešení základních příčin migrace

Skupina EPP je pevně přesvědčena, že migrace musí být integrována a začleněna do všech příslušných politik EU, zejména do pomoci EU, obchodní a zahraniční politiky. EU by měla poskytovat pomoc třetím zemím, aby se snížil významný úbytek vysoce kvalifikovaných pracovníků. Zvýšením investic a podpory třetích zemí může EU lépe předcházet nelegální ekonomické migraci a zároveň vytvářet pracovní příležitosti a posilovat ekonomiku a životní úroveň ve třetích zemích.

Jedním ze zastřešujících cílů politiky pomoci EU musí být také řešení základních příčin migrace, včetně demografických, klimatických a hospodářských problémů a konfliktů. Je proto třeba se zaměřit na pomoc při rozvoji stabilních institucí v bezprostředním okolí Evropy, aby se podpořil udržitelný rozvoj společnosti. Skupina PPE vyzývá k plnému provádění nástroje NDICI Global Europe Instrument a k pravidelnému hodnocení, aby bylo zajištěno jeho správné uplatňování.

Řešení problému migrace v jeho jádru vyžaduje partnerství, zejména s Afrikou. To si vyžádá nejen zvýšené financování rozvoje, ale také kroky k vytvoření nového rámce umožňujícího podstatné zvýšení soukromých investic obou partnerů. V tomto ohledu poskytuje poziční dokument EPP o partnerství s Afrikou komplexní přístup, včetně řešení základních příčin migrace.

Je nezbytné spolupracovat s partnerskými zeměmi na odolnosti a stabilitě a na vytváření pracovních míst a příležitostí jak pro migranty a uprchlíky, tak pro hostitelské komunity. Pro skupinu EPP zůstávají v centru našich hlavních cílů opatření, jejichž cílem je přispět k hospodářskému rozvoji místních komunit a regionů, a tím snížit migrační tlak zlepšením dovedností a zaměstnatelnosti státních příslušníků třetích zemí.

Úsilí EU o rozšíření na západním Balkáně a aktivní politika sousedství EU pomáhají rozšiřovat prostor prosperity a posilovat právní stát, a jsou proto účinnými nástroji pro lepší řízení migračních toků. Nedílnou součástí tohoto úsilí by měla být posílená strategická a operativní spolupráce mezi EU a zeměmi na jejích východních a jižních hranicích.

Bezzásadová vízová politika Srbska, která odměňuje některé země neuznávající nezávislost Kosovské republiky, přispěla k dramatickému nárůstu nelegální migrace na západobalkánské trase ze zemí, jako je Burundi, Indie a Kuba. EU nemůže ignorovat roli, kterou státy hrají při vytváření migračního tlaku.

Integrace

Ačkoli EU může na základě čl. 79 odst. 4 SFEU poskytovat pobídky a podporovat opatření členských států, integrace zůstává otázkou v kompetenci jednotlivých států. Integrační politiky a strategie jsou však nezbytné pro úspěch azylové a migrační politiky EU a představují důležitou investici do budoucna.

Migrační toky v posledních letech posílily potřebu účinných politik integrace státních příslušníků třetích zemí. Je to předpoklad inkluzivní, soudržné a prosperující společnosti. Chápeme, že integrace je obousměrný proces a že nedílnou součástí integračního procesu musí být dodržování evropských hodnot a práv a svobod, které jsou středobodem Unie.

Vyzýváme členské státy k novému přístupu k integraci, který by se zaměřil na sociální začlenění a začlenění na trhu práce, poskytování jazykových a integračních kurzů se zvláštním zaměřením na mladé migranty a migrantky a další zranitelné osoby a také na řešení problémů marginalizovaných komunit, včetně městských ghett. Integrace v nejranější fázi, prostřednictvím integrovaných a cílených opatření, je zásadním faktorem, který přispívá k celkové soudržnosti společnosti v Evropě, a také důležitým faktorem při minimalizaci rizik, pokud jde o možné vystavení zločineckým sítím a radikalizaci.

Právní stát a základní práva, jako je svoboda projevu, rovnost pohlaví a respekt a dialog mezi náboženskými komunitami, jsou základními prvky našeho hodnotového systému a musí být respektovány všemi. Nemůžeme připustit vznik paralelních společností, v nichž jsou systematicky podkopávány základní hodnoty Unie, a musíme zesílit boj proti jakýmkoli extremistickým ideologiím.

Zásadní význam má účast všech zúčastněných subjektů ve společnosti, a to při respektování pravomocí členských států, pokud jde o integrační opatření; tato opatření pro všechny legálně pobývající státní příslušníky třetích zemí by měla podporovat začlenění, nikoli izolaci, a to ve spolupráci s místními a regionálními orgány, které mají v integračních procesech klíčovou úlohu.

Instrumentalizace

EU zažila instrumentalizaci migrantů na svých vnějších hranicích při čtyřech významných příležitostech: na řecko-turecké hranici v Evrosu v únoru 2020; na španělsko-marocké hranici v Ceutě v květnu 2020; a ze strany běloruských orgánů vůči Litvě, Lotyšsku a Polsku v létě 2021, jakož i v souvislosti s pokračujícím neustálým přílivem nelegálních migrantů na Kypr z Türkije přes zelenou linii. Navzdory pokusům o destabilizaci EU a/nebo pro politické účely nebyla instrumentalizace migrantů proti EU úspěšná. Stalo se tak díky rychlé a koordinované reakci členských států a pohraničních agentur EU a dále to podtrhuje význam toho, aby EU měla vždy k dispozici účinný a integrovaný systém správy hranic. Kromě toho byly tyto hybridní útoky neúspěšné díky spolupráci se zeměmi původu a tranzitu s cílem zastavit instrumentalizaci lidí proti EU.

Účinná kontrola vnějších hranic EU brání sousedním zemím ve vyzbrojování migrantů proti Unii a zároveň zajišťuje dodržování základních práv migrantů. V tomto ohledu skupina EPP vyzývá Komisi, aby z rozpočtu EU uvolnila finanční prostředky na vytvoření fyzické infrastruktury, jak požaduje dvanáct členských států, s cílem posílit vnitrostátní systémy ochrany hranic.

EU musí v budoucnu rychle reagovat na instrumentalizaci prostřednictvím komplexního přístupu, který zohlední operativní, právní, finanční a diplomatická opatření. To zahrnuje úzkou spolupráci se zeměmi původu a tranzitu s cílem zabránit odjezdům a vízové politice zaměřené na destabilizaci EU, jak se nedávno ukázalo na hranicích EU se Srbskem. V tomto ohledu musí EU rovněž nalézt udržitelné a dlouhodobé řešení situace na Kypru, kde Türkiye zneužívá zelenou linii k usnadnění pohybu státních příslušníků třetích zemí do EU.

Skupina PPE důrazně podporuje návrh Komise zahrnout do Schengenského hraničního kodexu ustanovení o instrumentalizaci migrantů, která by umožnila účinnější a koordinovanější postup v případě, že k této instrumentalizaci dojde. Posílení naší bezpečnosti tím, že se budeme držet našich evropských hodnot a nenecháme se vydírat, bude také správným signálem pro ty, kteří využívají nebo jsou v pokušení využívat migranty jako zbraň proti EU a jejím členským státům.

Poučení z přijímání ukrajinských uprchlíků.

Od 24. února 2022 došlo k téměř 12 milionům registrovaných překročení hranic z Ukrajiny, z nichž velká většina vstoupila do Unie přes Polsko. Tisíce občanů, rodin a nevládních organizací otevřely svá srdce a domovy ukrajinským uprchlíkům. Skupina EPP vřele vítá bezprecedentní a jednotný projev solidarity, který je vidět v reakci s Ukrajinou, včetně aktivace směrnice o dočasné ochraně (TPD) poprvé v její dvacetileté historii.

Směrnice TPD se ukázala být účinným nástrojem pro rychlé poskytování ochrany ukrajinským uprchlíkům a pro členské státy pro efektivní zvládání velkého počtu příchozích. Dočasnou ochranu v EU dosud získalo více než 4,4 milionu ukrajinských občanů, kteří využívají široké škály práv, včetně přístupu na trh práce a do vzdělávacího systému. Skupina PPE vítá závazek Rady prodloužit provádění směrnice o dočasné ochraně o další rok, čímž se ukrajinským uprchlíkům poskytne jistota ohledně jejich právního postavení v EU.

Skupina EPP znovu zdůrazňuje, že aktivace směrnice o pohybu osob je mimořádným opatřením, které má řešit rozsáhlý migrační pohyb Ukrajinců prchajících před přímými důsledky nezákonné války vedené Ruskem. Žádná situace se dosud nevyrovnala situaci ukrajinských uprchlíků. Od roku 2017 mohou ukrajinští občané navštívit Unii na 90 dní, aniž by předtím museli získat schengenské vízum. Aktivace směrnice TPD v této specifické situaci poskytla ukrajinským uprchlíkům legální pobyt v Unii po uplynutí 90 dnů, aniž by zatěžovala azylové systémy členských států.

Komise v září 2020 předložila návrh nařízení o krizových situacích a vyšší moci, který by TPD zrušil. Skupina PPE podporuje přijetí tohoto nařízení, neboť je třeba lépe uplatňovat solidaritu s členskými státy, které vzhledem ke své geografické povaze čelí nepřiměřené zátěži. Cíle nařízení se však od cílů směrnice TPD liší, a proto skupina EPP zrušení směrnice TPD nepodporuje.

Přijímání Ukrajinců navíc dále zdůraznilo význam živé občanské společnosti pro integraci a komunitní podporu státních příslušníků třetích zemí. Financování EU na zajištění odpovídajícího bydlení, vzdělávání a zdravotní péče je nezbytné pro podporu členských států, a zejména místních orgánů, při pokrývání nákladů a poskytování lepší pomoci těm, kteří prchají před Putinovou nezákonnou válkou na Ukrajině. Je nezbytné, aby podpora EU členským státům a místním orgánům pokračovala i nadále v důsledku prodloužení platnosti směrnice o obchodu s lidmi. Skupina EPP dále vyzývá členské státy, aby zajistily ukrajinským uprchlíkům plný přístup na trh práce a jazykové kurzy s cílem dále posílit jejich integraci. Z hlediska oběhového hospodářství by to mohlo přispět i k obnově Ukrajiny po skončení války.

Přijímání ukrajinských uprchlíků však poukázalo na omezené kapacity přijímacích systémů členských států. Dále zdůrazňuje naléhavou potřebu rychle rozlišovat mezi uprchlíky nebo osobami požívajícími mezinárodní ochrany a ekonomickými migranty. V roce 2021 přijaly členské státy EU 524 400 rozhodnutí o azylu, z nichž bylo uděleno pouze 39 %. Velká většina žadatelů o azyl tedy nemá nárok na mezinárodní ochranu. Zároveň je míra návratnosti příliš nízká.

Migrace související s klimatem

Změna klimatu je již nyní základním faktorem migrace nebo vysídlení a očekává se, že v důsledku dopadů změny klimatu na zdroje obživy, ozbrojené konflikty, potravinovou a vodní bezpečnost bude migrovat stále více lidí. Jedná se o multiplikátor hrozeb pro stávající napětí a nejisté problémy v rozvojovém světě. Podle zprávy Světové banky by do roku 2050 mohlo být v důsledku změny klimatu nuceno migrovat v rámci své země 216 milionů lidí. Tato "horká místa" klimatické migrace se objeví již v roce 2030 a do roku 2050 se ještě zhorší.

Je třeba, aby EU zvážila jednoznačné dopady změny klimatu na migrační toky do naší Unie v budoucnosti. Sucho, zvýšené teploty a další extrémní povětrnostní vlivy povedou nejen k rozsáhlým přesunům obyvatelstva, ale způsobí také hladomor.

Změna klimatu však není příčinou slučitelnou s ochranou v rámci azylového acquis EU nebo mezinárodního uprchlického režimu. Je nezbytné, aby rozvojová spolupráce a humanitární politika EU podporovaly přizpůsobování se změně klimatu, budovaly odolnost a posilovaly snižování rizika katastrof ve třetích zemích jako způsob, jak zmírnit důsledky změny klimatu na mobilitu lidí.

V tomto ohledu vysoká míra chudoby v několika třetích zemích podkopává odolnost místního obyvatelstva, a proto je pro řešení socioekonomických problémů nezbytné se více zaměřit na hospodářský růst a vytváření pracovních míst. Azyl v Evropě se nemůže stát trvalým řešením globálních nespravedlností.