Zdechovský: Proč musí Evropa věnovat větší pozornost Libyi

Libye je stát na severu Afriky, který díky těžbě ropy dříve patřil k nejbohatším zemím na celém kontinentu.

Stejně jako v řadě dalších míst v arabském světě vypukly i zde v roce 2011 rozsáhlé protesty proti stávajícímu režimu. Ty nakonec vedly ke svržení diktátora Muammara Kaddáfího.

Na rozdíl od sousedního Tuniska, které představovalo v rámci arabského jara anomálii, se zde ale žádný přechod k demokracii nekonal. Libye se stala rozdělenou zemí, v níž bojují o uchopení moci různé nepřátelské skupiny a tento stav trvá prakticky dodnes.

Kolbiště velmocenských zájmů

Vzhledem k množství tamních aktérů není úplně snadné zorientovat se v tom, kdo je kdo a aby byla situace ještě složitější, své zájmy zde mají i mezinárodní hráči. Najdeme zde regionální rivalitu, třeba mezi Egyptem a Tureckem. Zapojují se však i arabské těžké váhy jako Saúdská Arábie nebo Spojené Arabské emiráty. Pozadu nezůstává ani Evropa. Libye je předmětem diskuse např. v několika výborech EP, v nichž jsem členem. Zabývá se jí zejména zahraniční výbor a výbor pro rozpočtovou kontrolu, a to v kontextu agentury Frontex, jež má na starosti otázky migrace, o které bude ještě řeč.

Nepřekvapí, že z evropských zemí zde mají své zájmy především větší středomořské státy třeba Itálie nebo Francie. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na velké světové hráče, jako jsou USA a Rusko. Poslední zmíněné zemi se budu mimochodem věnovat ještě v závěru věnovat více. V takovém kolbišti zájmů různých vnitřních i vnějších aktérů je proto nalezení trvalého míru a shody jen velmi obtížné.

Problémy s přesahem do Evropy

Libye má pro nás v Evropě větší význam, než si mnozí myslí už z toho důvodu, že se jedná se o zemi nacházející se v jejím blízkém okolí. Tamní konflikt si už vyžádal tisíce mrtvých a ohromné materiální i hospodářské škody. To vše přispívá k destabilizaci celého Evropě blízkého regionu. Nejen proto je v zájmu celé EU dosažení míru v Libyi a nalezení řešení, které by vedlo k míru a stabilitě.

S tím souvisí i řešení ilegální migrace, kterou dlouhodobě řeší právě i blízké evropské země. Dlouhodobá absence jedné legitimní vlády a všudypřítomná korupce jsou úrodnou půdou pro převaděče migrantů, kteří se chtějí dostat do Evropy.

Migrační situace se zhoršuje a začíná se po covidové pauze opět blížit k číslům z roku 2015. Aktivita pašeráků ve Středozemním moři se zvýšila za posledních pět měsíců desetkrát. Pašeráci se vrátili do míst, kde v posledních čtyřech letech nepůsobili. Stále více migrantů např. z Pákistánu nebo Srí Lanky přichází africkou cestou a velká část z nich se dostává do Evropy právě přes Libyi.

A tohle musí co nejdříve skončit. EU musí lidi, kteří se dostávají na její území ilegálně a nemají nárok na mezinárodní ochranu, obratem vracet. Bohužel se tak neděje. I Evropská komise připouští, že navracet se ročně daří jen zhruba pětinu (21 %) lidí, jimž byl nařízený návrat zpět do země původu.

A pak zde máme otázku bezpečnosti. V zemi se důsledkem mnohaleté občanské války nachází spousta zbraní a řada lidí, kteří se snaží se dostat ze zoufalé situace. To bohužel představuje živnou půdu pro různé teroristické skupiny, které využívají situaci k snadnému verbování nových rekrutů.

Rozdělená země i vláda

Všechny zmíněné problémy jsou navzájem propojeny a abychom získali ještě ucelenější obrázek o tom, co se zde děje, je nutné zde aspoň ve vší stručnosti zmínit i vnitropolitický vývoj, a to především v klíčové Tripolitánii, tedy v oblasti v okolí hlavního města Tripolisu.

Nyní zde existují dvě paralelně fungující a soupeřící libyjské vlády, u nichž hrozí, že vstoupí do vzájemného otevřeného konfliktu. V zemi dnes totiž panuje fakticky dvojvládí, podobně jako tomu bylo např. v Rusku v roce 1917.

Na jedné straně zde máme Vládu národní stability vedenou Fathim Bashaghou, která sídlí ve městě Sirte a podporuje jí orgán zvaný Sněmovna reprezentantů. A na straně druhé máme v Tripolisu sídlící Vládu národní jednoty vedenou Abdulhamidem ad-Dubajbou a podporovanou tzv. Vysokou státní radou.

Důvodem, proč by k tomuto scénáři mohlo opět dojít, je pnutí v koalici vedené Fathim Bashaghou, který čelí pokusům o sesazení. To na něj vyvíjí tlak, aby jednal rázně. Pokud by byl Bashaghou sesazen, nový vůdce by se mohl pokusit o získání vojenské moci v Tripolisu.

Rozdělení země má i náboženský rozměr. Hrozí totiž také boj mezi dvěma skupinami islamistů, které spolu už od svržení režimu Kaddáfího soupeří o kontrolu a vliv v Tripolisu: Jsou to jednak salafisté pod vedením šejka Mohameda al-Abáního a na straně druhé proud Dar al-Ifta, který vede šejk Sadiq al-Gheryani.

V současné době se spory mezi nimi přiostřují. Jedná se především o získání vlivu nad kontrolu hlavního města Tripolisu a náboženskými institucemi západní Libye, ale je zde také kritická otázka kontroly nad tripolským mezinárodním letištěm.

Nejisté vyhlídky

Situace v hlavním městě Tripolis a jeho okolí tedy není vůbec jednoduchá a v nadcházejících týdnech či měsících se může ještě více zkomplikovat. Logickým důsledkem je, že o nic jednodušší nemůže být ani situace v Libyi jako celku. Předpokládá se, že další vývoj země se může ubírat následujícími třemi cestami:

1) Aguila Saleh Issa, zástupce Sněmovny reprezentantů, která podporuje zmíněnou Vládu národní stability a Khalid al-Mishri, předseda Vysoké státní rady podporující pro změnu rivalskou Vládu národní jednoty, by se mohli společně domluvit na vytvoření ústavního základu pro volby a novou prozatímní vládu, která by nastoupila na dva až tři roky, aby mohla realizovat konečně volby.

2) Druhou možností je tzv. emirátský směr, a tedy určitě vytvoření vlády dvojice Abdulhamid ad-Dubajba a Chalífa Haftar, tedy dvou silných mužů ve Vládě národní jednoty, kteří by společně mohli řídit celou Libyi.

3) Třetí cestou může být spojení několika aktérů snažících se nahradit Vládu národní stability Fathiho Bashaghy schopnější vládou, která by mohla lépe sloužit jejich zájmům a lépe bojovat proti ad-Dubajbovi a tripolským ozbrojeným skupinám.

Máme zde tedy tři různé scénáře, tři různé politické hry. Nyní se objevily zprávy o tom, že se vyjednává o vytvoření jednotné prozatímní vlády, na které by našly shodu obě hlavní znesvářené strany a konečně by dovedla zemi k volbám. V tuto chvíli se tedy zdá být nejpravděpodobnější první možnost.

Bohužel v případě ani jednoho ze zmíněných tří scénářů není uskutečnění dlouho plánovaných řádných voleb zdaleka jisté. Vyhlídky na dosažení stability v této zemi nacházející se v těsném sousedství Evropy jsou proto stále přinejmenším velmi mlhavé.

Znepokojující jednání Ruska

Je zde ale ještě jedna věc, kde by Evropa měla ve svém vlastním zájmu zbystřet. Svůj eminentní zájem o získání vlivu nad touto oblastí zde neprojevuje nikdo jiný, než zmiňované Rusko. Právě Kreml totiž v roce 2020 zprostředkoval dohodu mezi libyjskou vládou se sídlem v Tripolisu a východními silami velitele Chalífy Haftara o těžbě ropy, přičemž v občanské válce Rusko podporovalo Haftarovy síly.

Aktuálně má pro nás největší relevanci skutečnost, že zde působí ruská ropná společnost Tatněft a také přítomnost paramilitární skupiny známé jako Wagnerovci, o níž dnes prakticky dennodenně slýcháme především v souvislosti s válkou na Ukrajině. Důvodem přítomnosti ruských ozbrojenců v Libyi je zajištění zdejších oblastí bohatých na ropu.

Podle serveru al-Monitor libyjská státní ropná společnost National Oil Corporation a společnost Tatněft uvedly, že v pánvi Ghadames nacházející se 330 km jižně od hlavního města Tripolisu objevily ložisko ropy. Množství ropy, které lze vytěžit, činí 1 870 barelů denně. Národní ropná společnost má vlastnit v této oblasti 89,5% podíl, zatímco společnost ruská Tatněft drží podle dostupných informací zbývajících 10,5 %.

Ruské ropné společnosti byly v Libyi přítomné dlouhodobě

Jejich činnost však byla přerušena kvůli událostem v roce 2011, kdy povstání úspěšně svrhlo dlouholetého vládce Muammara Kaddáfího a také občanské válce, která trvala v letech 2014-2020.

Tatněft během těchto konfliktů několikrát pozastavila provoz v Libyi, ale nakonec jej koncem roku 2021 obnovila. Objev společnosti Tatněft posiluje významné ruské zájmy v oblasti ropy v Libyi. Obecně se jedná o součást širší ruské snahy o získání vlivu v Africe, která by měla Evropu velmi vážně znepokojovat.

Libye rozhodně nepatří k zemím, které by v současné době plnily hlavní titulky novin a zpravodajských serverů. Zdejší dění bývá často vnímané jako něco vzdáleného, co se Evropy týká jen okrajově, anebo vůbec. Většina lidí má jen mlhavé povědomí o tamní situaci. Přitom podceňovat význam toho, co se děje v této oblasti, se může Evropě velmi krutě vymstít.

Situace v této severoafrické zemi ležící na Středozemního země může mít a také skutečně má vliv i na dění v Evropě. Libye slouží jako jedna z hlavních tras pro ilegální migraci a svůj vliv se zde snaží získat další velmoci včetně Ruska. A na to bychom neměli zapomínat, protože negativní důsledky opomíjení této země ze strany Evropy snad není třeba připomínat.

Přeji hezký den a veselou mysl!

(Psáno pro Seznam Médium)